Moje záááda…

Můj pracovní stůl dnes kromě obvyklých propriet zdobí dvoulitrovka coca coly light, čtyři housky a deset deka pořádně mastného salámu. Hádáte dobře – náročný večer.
Neptejte se mě, jak a proč, ale včera večer jsem se ve společnosti enimena a Té Pravé ocitl v neprobádaných končinách nedaleko Budějovické, abychom našli hospodu, ve které nás očekával kamarád a nepřekonatelný pivovarník Jamon . Malinkatý a celkem útulný podnik. Pivo, uvařené Jamonem. Značkové půllitry na památku. Bedna tmavého piva na památku. Pivo, uvařené Jamonem. Pivo, uvařené Jamonem. Pivo, uvařené Jamonem. Postupem času se připojila ještě asi desítka dalších společných známých a vše se celkem pěkně rozjelo.

V středně pokročilé noční hodině Jamon vyžaduje nostalgický návrat do místa svých studií, takže drandíme na Jižák do klubu Blanice. Ti, kdo ho znají, tak vědí; ti, kdo ho neznají, by nepochopili. Stručně shrnuto: velká spousta opilých studentů VŠCHT. Jamona posvátný okamžik návratu do rodného hnízda rozteskňuje natolik, že neváhá pít panáky, což je činnost, na kterou se za jiných okolností dívá s odporem. Všichni ho hrdinně následují, smutnou výjimkou jsem já pouze s jedním panákem na kontě. Omlouvám se únavou a stresem z práce. Pivo. Pivo.

Ve čtvrt na dvě nočním busem na Pavlák. I během jízdy svírá Jamon v ruce kradený půllitr, plný piva. Ta Pravá nás sice původně chtěla opustit v deset večer, ale teď už se zdá, že jí zaječí úmysly definitivně přešly. Velmi pozdní večeře – či snad velmi brzká snídaně – v KFC je přelomovým momentem zejména pro Jamona, který dosud tento vykořisťovatelský řetězec úspěšně ignoroval.

Ve tři ráno už jsme dávno v bytě a s Tou Pravou po boku se nořím do kanafasu. Stěžuji si, že mě z věčného hrbení se před počítačem bolí záda jako čert a dostává se mi masáže, o které budu vyprávět ještě vnoučatům. Ne nadarmo kamarádí Ta Pravá s jednou profi masérkou – zřejmě od ní leccos odkoukala. Jedním slovem nádhera a dvěma slovy parádní nádhera. Bolest mizí v hlubinách zapomnění a přichází čas na volnostylové aktivity.

Po nějakých třech hodinkách spánku procitáme. Záda mě bolí ještě víc. Snad to bylo nějakou bizarní sexuální polohou, snad Ta Pravá svou kamarádku-masérku sledovala nepozorně, nevím. Ale cítím, že mezi šestým a sedmým obratlem mám ne skřípnutý nerv, ale podle všeho přeťatou míchu.

Do práce jsem se dobelhal chůzí, která by slušela Quasimodovi v některém z jeho těžších dní. Večer máme s enimenem a snad i Jamonem repete. Začínám mít vážné pochybnosti o vhodnosti životního stylu, který vyznávám.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Moje záááda…

  1. Já mám bráchu a to je taky velkej masér :-)

  2. Ta Co Neznám: chlapa bych na sebe šáhnout nenechal:-)

  3. No já po tom, aby mi šahal na záda zrovna vlastní brácha , taky zrovna dvakrát netoužim.

  4. Ještě je co zlepšitMilý Lobo, přesto, že filozofuješ nad svým životním stylem, tak Ti musím napsat,že si myslým, že "se v tomhle státě stále málo pije".

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>