Špatná štěrbinka

A shrnutí mého života v pěti větách

Včerejší večer začal vtipně. Měl jsem domluvenou večeři se spolužačkou, kterou jsem už řadu měsíců neviděl. Byv dobrým znalcem Gutha-Jarkovského, tušil jsem, že bude užitečné zajít do bankomatu. Před ním se ale popelil mužík šedivých vlasů a zoufalého výrazu.

Když už jsem svou dychtivě připravenou kartou vyťukal do blízké zdi dvě Wagnerovy opery, mužík si všiml, že mě zdržuje, a otočil se na mě s prosbou na rtech. „Prosím vás, mě spadla karta do té schránky, kam se vyhazují stvrzenky, a nemůžu ji dostat ven, nepomohl byste mi?“ Jelikož jsem založením altruista, vsunul jsem do inkriminované štěrbiny prostředník a ukazováček a šátravě pátral. Marně. Příliš vzdálená karta, řekli by milovníci válečných filmů. Tak jsem si z bankomatu vylosoval nějaké to nezbytné životní minimum a stále víc šedivějícího chlapíka nechal jeho osudu, protože abych kvůli altruismu přišel pozdě na večeři, to tedy zase ne.

„No tak co je u tebe novýho? Jestli se pamatuju, tak když jsme se viděli naposledy, tak jsi bydlel ve Vršovicích, čerstvě jsi nastoupil na Kavčí Hory, tvoje slečna měla nějaký cizokrajný příjmení, uměla otevřít lahváče zubama a zpívala v punkový kapele,“ řekla mi na uvítanou spolužačka, které můžeme říkat třeba Jana, protože se tak opravdu jmenuje.

A já vyvěsil čelist. Když potkám člověka, kterého jsem rok neviděl, mám potíže s vybavením si jeho jména. O tom, že bych pregnantně vystřihl jeho před rokem platnou charakteristiku, se mi může jen zdát. Ale návštěvy hospod kvůli tomu rozhodně neomezím.

Takže jsem Janě sdělil, že platné jsou už jen ty Vršovice, a stejně je to ještě jiný byt, a pak už jsem jen poslouchal, jak se měla na Kubě, kde v poslední době strávila celkem dlouhý čas. O rodinách, které žijí z 15 dolarů za měsíc, o přídělech rýže a pečiva, o jejím kubánském příteli, který se rozvedl, aby jeho žena mohla utéct s italským milencem do Evropy a zajistila lepší život jejich dceři, o tom, že se v Havaně ročně zřítí 300 obydlených domů, o čtyřletém vězení za rozhovor se západním turistou, o švábech, o žloutence, o vypínání elektřiny a vody, o úplatcích, a mě chytal vztek, protože tuhle ideologii opravdu nesnáším.

Ale i přesto to byl večer podařený, a až se zase za rok setkáme, rád si poslechnu, jak se situace na ostrově svobody vyvíjí. Protože Jana se tam chce za svým přítelem vrátit.

Já bych tedy na Kubu nikdy nejel. S chutí bych tam ale poslal ty, kteří si stěžují, jak to dřív všechno bylo krásné a dobré. A už dost, nebudu vás unavovat svými politickými postoji, ale vážně mi to dost hnulo žlučí.

Dnes je ale všechno v nejlepším pořádku, víkend bude nabit událostmi a já si během něj samozřejmě ani na chvilku neodpočinu, ale to se nedá nic dělat.

Mimochodem, ta návštěva bankomatu byla zbytečná. Jana se odmítla nechat pozvat. Aby jí to na Kubě nemrzelo.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Špatná štěrbinka

  1. thegen: přehnaně zásadový nejsem, ale Fidelovi svoje dolary cpát nebudu:-)

  2. Lobo, jen co se na Kubě dočtou o Tvém blogu, čeká Tě minimálně 15 dřepů a 10 roků nepodmíněně!

  3. Mamed: já naopak pevně doufám, že se nad sebou budou muset zamyslet!

  4. Měl bys v Pestráči proti Fidelovi zozjet nějakou nesmlouvavou kampaň. Třeba by do toho šla ta Jiřina.

  5. co máte proti Fidelovi neznabozi?! vždyť je to milý starší pán a setkal se s ním i bápež..

  6. partiovka: mohli bychom naše časopisy v této kampani sjednotit!
    Karl: a taky na to bápež doplatil:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>