Půjčíš mi deset litrů?

No jasně, kámo. Ale ne, že hned potom umřeš.
Osoby: já, kamarád-právník, Jenda, slovenská číšnice, ale jiná, než ta, o které tu píšu pořád, v okolí proměnlivý dav komparsistů
Lokalita: pizzerijní zahrádka u Vršovického náměstí
Čas: úterý večer

- Dvě Stelly, děkujeme.
- Prosím.
- Ty vole, dneska nás šéf v práci děsně seřval, že nikdo nechceme dělat nastrčený bílý koně a bejt v nějaký dozorčí radě, kterou dostal za úkol obsadit.
- A cos mu jako řek, když ti to nabízel?
- No, já mu celkem poctivě pověděl, že se chci soustředit na svojí práci, a ne brát nějaký divný peníze za to, že jednou za rok podepíšu něco o věcech, kterejm vůbec nerozumim.
- Takže jsi lhal.
- No, to jo. Voni by se mi teď nějaký prachy fakt hodily.
- To mi povídej. No, I když, včera mi přišla poslední vejplata z minulý práce. Jsem měl radost, že je celkem vysoká, a až pak mi došlo, že na mě nebyli na rozloučenou hodný, že mi jen proplatili nevybranou dovolenou.
- Hele, já bych teď potřeboval deset litrů, abych vyrovnal kontokorent a dostal se do plusu. Stačí tak na dva na tři dny. Moh bys mi je pučit?
- No, jo, teď tam něco mám, tak určitě moh. Ale ne, že v tom mezičase, než mi je vrátíš, umřeš.
- Chacha, jestli chceš, tak ti můžu už teď poradit, jak to udělat, aby ses přihlásil do dědickýho řízení
- Jo, ještě dvě Stelly, díky.
- Tady, prosím.
- Ty vole, Jenda dělá do desíti, už je půl desátý, to už by moh volat, že odchází a kde jsme.
(zvoní telefon)
- No čau, brácha. Hele, v takový tý pizzošce naproti Pštrosovi. Na zahrádce. Jasně, za chvíli čau.
- Tak Jendu tu máme prej do dvaceti minut. Zas to stihnul dřív.
- To by se mi taky líbilo, končit si takhle. Ty vole, taky se ti zdá, že čtyřka jezdí vo hodně častějc než dvaadváca a třiadváca? Jak tu na to koukám, tak bych řek, že je to tak. Ale jezdí to tu pěkně debilně. Kdycky ráno mi to těsně ujede a pak čekám třeba dvanáct minut. A hele, Jenda, čus!
- Čus!
- Čus, sedni.
- Vařej tu ještě?
- Jo, do jedenácti.
- Dáme si ještě dvě Stelly, Granáta a tu pizzu 64.
- Prosím.
- Ty vole, dneska jsem poprvé jezdil sám. Byl jsem vystresovanej jako prase. Jednak jsem se bál, že zabloudim, a taky, že nabourám.
- Byl jako velkej provoz, jo?
- No to zase ne. Ale těch kund všude, furt jsem musel čumět na chodníky.
- Ty vole, jak tu pizzu s těma houbama můžeš žrát?
- To si brácha dal, abys mu neužíral, von ví, že houby nesnášíš.
- Jo, vole.
- Vy jste dobrý svině.
- Ale je výborná. Já celej den nic nežral. Ještě jednoho Granáta a zaplatíme.

To jen kdyby vás zajímalo, jak se žije ve Vršovicích.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Půjčíš mi deset litrů?

  1. MB: můj Hakl je bohužel ještě někde v enimenově knihovničce:-) ale děkuji pěkně!

  2. no zrovna teda naproti pštrosovi, to není tedy není optimum…

  3. hakla sis někde zahrabal a teď mě tady veřejně haníš! v příštím románu se bude hlavní záporná postava jmenovat Rudolf! tak jako ty!

  4. P~O: tys tak úzkoprsý!
    enimen: zahrabal? stěží…ve Vršovicích mám cca 40 knih, v tom se ještě nic zahrabat nedá…

  5. Gotický román "Záhady Rudolfa" – nadějný začátek – "…kde má Hakla?!"

  6. jó, stella z vršovic, to je číslo. jak z gotického románu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>