Vážený studente,

vaší žádosti bla bla bla v y h o v u j i

Nemám rád úřední dopisy. Většinou mi píšou zástupci úřadů, které jsem nikdy k ničemu nepotřeboval, nebo institucí, o jejichž existenci jsem neměl ani tušení, a vesměs po mně chtějí peníze. Proto jsem šel dnes na poštu pro doporučené rekomando s jistým rozechvěním v duši.

Frekvence rozechívání mé duše dostoupila závažných hodnot, když jsem na obálce našel razítko své vysoké školy. Klatě! To je jistě kvůli těm zatroleným poplatkům! Člověk studuje pětiletý obor sedmým rokem a už by po něm proradný stát chtěl nehorázné částky!

Jaká byla má úleva, když jsem ve stručném listu, podepsaném jakousi prorektorkou, našel oznámení, že má žádost o prominutí poplatků byla podrobena pečlivé analýze a shledána natolik oprávněnou, že v příštím roce žádné, ale opravdu žádné poplatky platit nemusím, ba co víc, že mi vysokoškolský fond bude měsíčně přispívat na ošacení a základní hygienické potřeby.

To se prostě musím pochválit. Psát tyhle plačtivé žádosti, kde líčím rány osudu, jež mě na mé životní pouti potkaly, to je zkrátka moje. Loni to vyšlo, letos to vyšlo, už jsem zřejmě získal ten potřebný grif.

Pochopitelně, pravdu bylo potřeba nechat ležet stranou. I popsal jsem, kterak mí rodičové umrzli v roce 1983 na návštěvě Moskvy a mě od mých čtyřech let vychovávali pouze mentálně postižení prarodiče. Kterak mě v rozmezí let 1986-1992 pohlavně zneužíval sousedovic německý ovčák Hafan. Jak jsem v roce 1994 při první masturbaci přišel o levé oko a dodnes nosím v očním důlku vsazenou hliněnku, protože skleněnku mi sebrala parta chuligánů. Jak trpím chronickou střevní chorobou a z každého boku mi vedou čtyři hadičky s vývody, a jak bohužel nemám peníze na pytlíky, kterými bych tyto vývody uzavřel. A neopomenul jsem ani smutný příběh o tom, že abych se mohl aspoň jednou týdně najíst ohřátých pomyjí z menzy, musím si vydělávat prodejem dětské pornografie.

Když tohle všechno pečlivě nastylizujete, vytisknete na zažloutlém papíře, který před vložením do obálky smáčíte slzami, máte napůl vyhráno.

Pokud by tedy někdo chtěl můj příběh kvůli prominutí poplatků použít, má volné pole působnosti. Jen kdyžtak změňte jméno sousedovic německého ovčáka, ať to všechní není na chudáka Hafana.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Vážený studente,

  1. tohle nemá nějakou nosnou myšlenkuTéda, ty ale musíš mít vztlak, když si dokážeš při masturbaci vyrazit oko!!!

  2. no ale ta část s dětským p. je snad pravda ne:-)

  3. Sir Humphrey by řekl: Při vší úctě, pane…

  4. pytlikypytliky radim nakrast v albertu:-)a mas to zadarmo

  5. ale já krást odmítám, z hlediska vyššího principu mravního!

  6. ale kdo ted bude tu skolu sponzorovat? ja na tebe spolehala… :-) na druhou stranu, kdyby nemeli prachy a chteli setrit treba tim, ze vyhodi nektere pedagogy, postavim Hafanovi pomnik.:-)

  7. hroschik: no, ještě mě úplně nepustila myšlenka na sponzorování nějakého zviřátka v zoo, ale sponzorovat naši školu, to tedy opravdu nein, danke:-)

  8. F.: jen některá:-) cožpak jsi nečetla můj dávný zápisek o návštěvě zoo? :-)

  9. zrovna dnes jsme sepisovali zadost o grant a byla tam kolonka volne prelozitelna jako: "popiste, jaci jste chudaci, abychom vedeli, ze si ty prachy fakt zaslouzite". Puvodne jsme chteli prilozit fotku jedne obrovske praskliny ve zdi na chodbe nasi instituce, pripadne zubozenych profesoru v hadrech s natazenou dlani, ale mozna se jeste necham inspirovat tady…:))

  10. nuže, zde nezbývá než bla bla bla blahopřáti!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>