Hovory od oceli

Taky byste si dali banán?

Včera, když jsem se v posilovní šatně převlékal do sportovního, tj. do mnohokrát propocených trenek, zle jetého bílého trička s nápisem Deutschland a kožených bezprstových rukavic, jsem si uvědomil, že je to skoro přesně rok, co své tělo trápím na různých kladkostrojích.

Rok s jednou přestávkou, abych byl úplně upřímně přesný. No. A že by se ta dřina nějak zvlášť úročila, to mi tedy nepřipadá. Sebekriticky jsem se zadíval do zrcadla. Některým partiím cvičení viditelně prospělo. Ale některými jinými stále nápadně připomínám Věstonickou venuši. Ty strhané rysy! To vyduté břicho! Ta pytlovitá prsa! Inu, co by člověk chtěl, když cvičení stíhá všehovšudy jednou týdně.

A tak jsem se znovu zavěsil pod ocelová závaží a začal se zušlechťovat. Ale nemohl jsem se plně soustředit. Viníkem byla společnost. Zpoza stěny, kde jsou squashové kurty, se neustále dívčím hlasem ozývalo „Jóóó!“ a „Ááách!“ a „Já jsem taková kurva!,“ což mě lehce mátlo. Jsem totiž zvyklý takovéhle věci slýchat jen z repráků svého počítače, když si čas od času pouštím nějaký čvachtavý snímeček.

Co hůř, ze zmíněného kurtu neustále vylétával míček. Jen za dobu, kdy jsem kmital pánví na stroji, kde se procvičují kopulační pohyby, vylétl hráčům míček čtyřikrát. Ani ve svých úplných squashových začátcích jsem nebyl tak špatný, troufám si říci. Ledva jsem docvičil a přesouval se k jinému mučidlu, míček vylétl znovu, tentokrát mimořádně razantně, jen o pár nanometrů minul mou hlavu a zvesela poskakoval mezi činkami.

Sebral jsem jej. Za chvíli se objevil ztrápeně vypadající mladík. „Děkuju. To víte, přítelkyně chtěla naučit squash,“ zašeptal zlomeným hlasem, když jsem mu míček vrátil, a tak trochu škubal rameny. Sledoval jsem ho soucitným pohledem.

Do posilovny mezitím přibyli dva značně osvalení borci a začali se potýkat s benchovou činkou. Poté, co jeden z nich šedesátkrát zvedl závaží, odpovídající hmotnosti dvou Helen Růžičkových v dobách hojnosti, mocně odfoukl a svému kamarádovi zasněně sdělil: „Hele, až půjdu odsuď, tak si koupím banán.“

Kamarád to sdělení vzal na vědomí pokývnutím, já pouze nepatrně zvednul obočí. Mladík ještě dvacetkrát zvedl obě Heleny a pak prohlásil: „Nebo ne. Koupím si tři.“

Žádný div, že o pár hodin později jste mě mohli zahlédnout, jak spolu s kamarádem-právníkem načínáme věc jménem Chalupářská slivovice a později se ještě přesouváme do Gullivera.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

21 thoughts on “Hovory od oceli

  1. Když to tak čtu, možná bych taky chtěla hrát skvoš… ;o)

  2. asTMA: to musí drásat v hrdle, ne?
    F.: á jé, takže do role toho ztrápeného mladíka se převtělím já:-))

  3. lobo: Kapku! Ale zase je to dobrý trénink!

    F.: Správně! Žena by měla sdílet alespoň některé koníčky svého milého! Proč nezačít s kvošem? :o )) S lepidlem to nevyšlo, to si vylil do ponožek… :o ))

  4. asTMA: Dobrá skotská a krátké palné zbraně. A možná bowling, to se teprv rozhoduju… :o )

  5. lobo: Anooo, já by chtěláááá (copyright Mek Bílová).

  6. šmarjá, to takhle neumím podmiňovací způsob? ;-) F., ještě si přidej do seznamu Kapitána, slovenskou servírku a nejmilejší podnik!

  7. asTMA: nevylil, vyteklo! ale až ex post, takže vše je vlastně v pořádku…
    F.: dobrá skotská ano, klidně i irská, krátké palné zbraně ano, bowling ano, píšu si…
    MB: to víš, ch sem, ch tam:-) mimochodem slovenská servírka již zřejmě definitivně opustila hlavní město, takže to je smůla.

  8. Mek Bílová: Umíš. To byl překlep pochopitelně. :o )
    Kapitán ano, slovenskou servírku jsem ještě neměla tu čest, nejmilejší podnik mám stále zahalený v mlze…takže zatím nevím.

  9. F.: neboj, ochlazuje se a přesun ze zahrádek do nejmilejšího podniku je jen otázkou času!

  10. měl jsem možnost slovenskou servírku asi třikrát vidět. taková učesaná ronja, dcera loupežníka to byla. prsíčka měla taky jako ronja: žádná, leč bradavky bojovně vztyčené. soudím, že na její pověsti se mocně podepsal ten sociální lubrikant, který roznášela, a samozřejmě fakt, že nepotřebovala podprsenku.

  11. partiovka: ach, úplně ji vidím:-))) a sociální lubrikant je hodně cool hláška:-)

  12. Tento příspěvek jsem četl ukusuje banánovou müsli tyčinku s hořkou čokoládou. To jen abyste věděli, jak odpovědně se k tomu stavím. Snažil jsem se dokonce sehnat kolegyni, která by mi k tomu vykřikovala "Aaaaach" a "Já jsem ale…", nicméně to už se nepodařilo. Snad příště!

  13. jak by řekl Q.T.
    "bojovně vztyčené bradavky, to je základ každé pořádné servírky…"

  14. partiovka: Ronja, povídáš? Takže ne blondýna? Jsem trochu zklamaná, že Lobo nedostál pověsti o svém vkusu…

  15. F.: černovláska s orientální jiskrou. a zdá se mi, že to nebylo jediné Lobovo nedostání:-)

  16. Hans: pochvala pro tebe! a důtka pro kolegyni:-)
    dalimil: a velký Q.T. má v tomto ohledu samozřejmě pravdu:-)
    F.: zklamaná? kdybys ji viděla, hned si ji zamiluješ!
    partiovka: a jaká byla ta další nedostání? osvěž mi paměť:-))

  17. vždycky jsem si myslela, že slovenská servírka měla pytlovitá prsa (a ty pytle byly plné)! tento blog někdy vzbuzuje šalebné představy!!!

  18. Hihi. Autor tohoto blogu někdy vzbuzuje šalebné představy. :o )

  19. MB: ó ne ne, měla ňadérka jak jadérka, mohu-li si zaveršovat:-)
    F.: v kom, proboha? :-)
    dalimil: to není ani cool pohled!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>