Na moravské svatbě

Doba byla, řekl bych, dobrá!

Cisterna knedlíčkové polévky. Půl kachny na muže i ženu. Vagón knedlíků a fůra zelí. Bazén guláše. Pět kilo uzeného a bezpočet bochánků kozího sýra. Dva sudy piva, nekonečný počet lahví vína a víc než dostatečná zásoba slivovice. Pytel slaných arašídů a hora sladkých koláčků. Tahle akce se nemohla nepovést.

Nevyspalý, ale natěšený jsem v sobotu ráno v doprovodu F. stihl ranní vlak z Brna do té vesničky, kde jsme strávili dovolenou. Důvod? Tatínek F. se rozhodl podruhé oženit a pozvat pár nejbližších na obřad i následnou opulentní hostinu. A rozhodl se na guestlist dát i moje jméno, za což mu patří můj nehynoucí vděk.

Byl jsem představen asi dvěma desítkám ostatních hostů, z nichž jsem si samozřejmě s bídou zapamatoval tři nebo čtyři jména, ale i to je na mě hezký úspěch. Jistě, všechno má svou stinnou stránku. Takže, ačkoliv jsem svůj opar usilovně léčil, tento nejen že nezmizel, ale ještě se mu vyrazil bratříček, takže jsem byl opravdu pro ostudu a na nějaké líbací orgie mohl zapomenout. Ale budiž.

Udělalo se krásně a obřad byl krátký, prostý a nepatetický, což jsem ocenil. Za deset minut bylo po všem, což vynikne zejména v porovnání s jednou církevní svatbou, kterou jsem navštívil loni, a která trvala bezmála dvě hodiny. Ovšem Morava se nezapřela, a tak, když jsme se všichni vraceli zpátky k chalupě, cestu nám zatarasil dav sousedů a novomanželé byli donuceni dělat různé tradiční piškuntálie.

A pak nastaly decentní konzumní orgie, jejichž ústřední motivy jsem nastínil v prvním odstavci. Jedna pochoutka vedle druhé, tak nějak si představuji nebe na zemi. Vytvářely se a zanikaly nejrůznější debatní hloučky, všichni si půjčovali můj fotoaparát a pořizovali desítky fotek, které budu muset někdy ve volném dni (například ve středu) natahat do počítače a rozdistribuovat, a nálada byla, myslím, velmi dobrá.

Takže když jsme okolo půl deváté s F. sedli do auta a nechali se lidmi, které jsem v životě neviděl a asi ani už neuvidím, odvézt do Brna, bylo nám to skoro až líto.

Ale ráno jsme si k včasnému opuštění gratulovali, to zase ne že ne.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Na moravské svatbě

  1. Stále si lámu hlavu, jak mám A. přesvědčit, že krátká, prostá a nepatetická svatba je nejlepší, když už tedy nějaká musí být. Možná jí tě dám přečíst!

  2. Lobo, jseš si opravud jistý, že guláše byl JEN BAZÉN? Nějak se mi to nezdá….

  3. Lobo (ad konzulatace Hansovi): Jen trénuj, chlapče, trénuj. Jednou se ti to bude hodit ;o)

  4. Silvi, my dva se známe už dlouho a oba o sobě víme, že nepřeháníme ani nepodceňujeme:-) věř mi, jen bazén:-)
    F.: teď nevím, má to být výhrůžka? :-)

  5. Bohové…Cisterna slaných arašídů… Půl zelí na muže i ženu. Dva sudy knedlíků a pět kilo knedlíčkové polévky… Nekonečný počet lahví kozího sýra a pytel slivovice. No, chlape, ty máš takovou kliku! Slintám si do klávesnice a tiše závidím. ;o))

  6. Linet: inu, nezbývá než ti dát za pravdu – někdo má a někdo nemá!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>