Žižkovem napříč

Osudu navzdory

Noc, babí léto, tma, z kostelních hodin odbíjí druhá hodina. Ulice Žižkova jsou prázdné, a jen velmi cvičené oko by v změti stínů dokázalo postřehnout stín další, rozvážně se pohybující. Na první pohled jen neidentifikovatelná šmouha na sítnici, na druhý pohled…snad vysoký mladík?

Tmou září ušlechtilá bílá. Jako by onen mladík měl cosi bílého na hlavě, ne na hlavě, v hlavě, v uších! Ano, vypadá to jako sluchátka vyšlechtěného mp3 přehrávače, a mladík jde sice zvolna, ale jeho rty a chvílemi i jiné části těla se pohybují do rytmu hudby, kterou slyší jen on. Je unavený, trochu opilý a hodně ospalý. Má to tak někdo život.

Nu, nebudu vás dlouho napínat, nočním Žižkovem jsem se směrem k Vršovicím brodil s písní na rtech a polozatemněnou myslí já. Nikdo mě nepřepadl, protože jsem nikoho nepotkal. Jen dvojici policistů, kteří bušili na dveře jednoho činžáku, a pokoušeli se dostat dovnitř. Jak to s nimi dopadlo, nevím. Potřeboval jsem se orientovat v prostoru a na to jsem musel napřít všechny své mentální síly. I tak jsem si asi dvakrát malinko zašel, protože ulice se několikrát zrádně přeskupily a setmělými výlohami se mi smály do obličeje.

To je tak, když stojíte v čele redakce, která tvoří časopis, kterému bůhvíproč utěšeně vzrostl prodaný náklad, a kterou tedy vedení korporace odměnilo krásnou sumou na slavnostní večeři. Když ukončíte dohady o výběru místa činu a sami autoritativně určíte, že se půjde do Kuřete v hodinkách. Když po příchodu do restaurace zjistíte, že vaším číšníkem je váš o čtyři roky mladší soused z maloměsta. A když střídáte piva, skotské whisky, mojita a jakési koktejly na bázi vodky. A když po šesti hodinách usilovného slavení zjistíte, že pořád ještě máte k dispozici dobrou třetinu věnované částky, a že bude třeba trochu zabrat.

Ale nechci, aby to vypadalo, že si snad stěžuji. Ó ne ne. Já byl naprosto spokojen. Jak s průběhem večera, tak s kvalitou a množstvím konzumovaného. Jen když jsem dnes ráno vstával a věděl, že mě čeká narychlo svolaná porada, cítil jsem něco jako nejistotu.

Nebo neochotu? Ale co. Ještě pár hodin a Brno volá!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Žižkovem napříč

  1. A jakpak to na té poradě dopadlo. Poznal to někdo na tobě ?? Třeba šéf??

  2. Benny: zlatá loď! :-)
    Béda: šéf? ne, ten měl dost problémů sám se sebou…
    dalimil: a ten rytmus dobře zní!

  3. lobo: Pozor na to, pozor! Když napíšeš "zlatá loď!", může to vyznít jako "Zlatý prciny!" :o ))) Aby to pak nezačalo vypadat, že bys raději na hausbót než do Brna! :o ))))

  4. lobo: Ty ses fakt rozesmál? :o )) Tak to můj den zlepšilo o znatelná procenta! :o )

  5. Když tak nad tím přemýšlím: prciny na hausbótu na brněnské přehradě – to by byla kumulace požitků!

  6. silverghost: blázniš, takové riziko? vždyť u přehrady se houfují klíšťáci:-))

  7. Za dobrou třetinu věnované částky mohly být nakoupeny hodnotné knihy!!

  8. U přehrady klíšťáci? Maximálně tak feťáci, alkoholici a v létě ohňostroje, buď v klidu. :-)

  9. P~O: bohužel, všechno bylo striktně určeno na neduchovní radovánky!
    Lenka: v MF to psali! :-)

  10. Lenka: někdo, kdo je značně důvěřivý-třeba já:-)

  11. Důvěřivé lidi, ty mají klíšťáci rádi. Nalezou na tebe hned, co vystoupíš v Brně z autobusu! :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>