Už nejsem, co jsem býval&

Řeknu vám, máme už pátý den nového roku a já se pořád nějak ne a ne zmátořit.

Kdo ví, čím to je. V sobotu večer jsem si zašel do hospody a ještě v sobotu večer jsem přišel. Měl jsem v sobě šest kousků, což je počet, nad kterým jsem v minulosti vyvíjel jen posměšný pošklebek. Přesto musím kajícně přiznat, že mi chmelové nápoje tentokrát nějak nesedly a v noci se mi špatně spalo.

Navíc jsem v neděli prožil krátkodobý, ale intenzivní šok. Šéf mi totiž sliboval, že možná bude nutné, abych se o víkendu zapojil do pracovního procesu, a že mi v případě potřeby zavolá. Moje hrdé já se bouřilo – ale co můžu dělat. V pátek večer ale šéf nevolal, během soboty také ne a ani v neděli dopoledne se neozval. Samozřejmě, že krátce po nedělním poledni, právě, když se moje žaludeční šťávy potýkaly se svíčkovou, mi telefon zazvonil a na displayi svítilo jméno mého nadřízeného. V již zmíněném šoku jsem hovor přijal, abych se dozvěděl, že šéf si spletl číslo a chtěl kvůli práci volat někomu jinému. Napětí střídá uvolnění, chtělo by se mi říci. Tak trochu něco na způsob sauny.

Aby šokům nebyl konec, dozvěděl jsem se, že blogerka Peťulka v poslední době nedělá nic jiného, než že spí a zdají se jí nějaké prasečinky o mně:-) Peťulko, proboha, vždyť jsme se viděli jednou v životě! Ta dnešní mládež!! Měla bys jít někam do kostela a důkladně se nad sebou zamyslet!!! Zwrácená:-)

Středobodem dnešního dne bude vítání nové spolubydlící. Když jsem před časem všude po svém okolí rozhlašoval, že v našem vršovickém squatu je volné jedno místo, Ta Pravá mi dohodila svou slovenskou kamarádku. Nastěhovat se k nám chce ta divoženka již dnes. Jsem tedy moc zvědav, jak mezi náš soubor extrémních existencí zapadne. A už je mi jasné, jak to dnes skončí. Ubytuje se, všichni se seznámíme, pak to někam půjdem zapít a já v důsledku toho zítra nebudu schopný přijít do školy. Což je smutné, protože zítra mám v plánu vybojovat jednu zkoušku a dva zápočty a velmi elegantně ukončit semestr.

A už se opět motáme v bludném kruhu oslav a oslaviček.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Už nejsem, co jsem býval&

  1. Už jsem zase tady. Jsem ráda, že k Peťulčiným erotickým snům zaujímáš takovýto postoj. Já už začínala žárlit…

  2. Ta Neznámá: Ale no tak, no tak, no tak. O mojí věrnosti a monogamitě se dají psát sáhodlouhé romány.

  3. tedy přesněji, sáhodlouhé sci-fi romány:-)))

  4. Sci-fi. To já ráda :-)

    Můj spolubydlící mimochodem o nevěře prohlásil: "Když chceš aby ti pořád chutnala svíčková, musíš si dát občas guláš." Opravdu jsem se pobavila. Něco na tom asi bude.

  5. Mimochodem to předchozí platí obecně.
    Třeba: o pivu (jedno pivo je málo)
    o státu (jedna strana je málo)

  6. jamon: to je na mě trochu příliš dadaistické:-)
    Ta Neznámá: ve vaření se, pravda, nevyznám, ale myslím, že hlavní myšlenku jsem chytil:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>