Letité hity a nová choroba

Dnes vás jistě potěším textíkem o některých nikdy nehasnoucích hvězdách hudebního nebe a o těžké chorobě, jež mě svírá ve spárech…

Abych byl upřímný, ráno jsem vstával se skeptickou myslí. Aby ne. Už od včerejška mám zarudlé oči, oschlé rty a ucpadý dos. Nechci malovat Miloše Zemana na zeď, ale viděl bych to na vcelku jasnou předzvěst chřipky. Tradiční léčbu, přechlastání, se mi nějak ani nechce nasazovat, což je jistě vhodnou ilustrací vážnosti mého onemocnění. A tak polykám nurofeny po hrstech a pracovní počítač vnímám přes mlžný opar.

Ale trošku se vrátím a vysvětlím, co mi skepsi alespoň na moment zahnalo. Vězte tedy, že když jsem nastoupil do autobusu směrem Praha, spatřil jsem za volantem dosud neznámého řidiče. Vysoký chlapík s černým knírem a zlatým řetízkem, vyndaným přes tričko. Chápu, že řidič autobusu je povolání natolik náročné, že je třeba čas od času obměnit kádry, takže jsem se nad novým chaffeurem nepozastavil. Koupil jsem si lístek, sedl si do třetí řady, na mé oblíbené místo pro invalidy, kde je nejvíce prostoru pro nohy, a oddal se meditaci.

Než však má mysl stačila dosáhnout nirvány, uvědomil jsem si, že někde poblíž mě se nachází epicentrum nezvyklé muziky. Víte, většina autobusáků, kteří zajišťují spojení našeho města s městem hlavním, má poněkud strnulý hudební vkus. Ti dobří mužové zkrátka před jízdou vždy naladí Rádio Blaník a nechají nebohé cestující, aby se smažili v pekelných plamenech, reprezentovaných Helenkami Vondráčkovými, Waldemary Matušky a Jiřími Korny.

Ovšem dnešní řidič byl výjimkou. Bůh ví, zda jím preferovaná hudební produkce pocházela z nějaké mě neznámé hudební stanice či si ji pouštěl z kazety, ale od Rádia Blaník se lišila asi jako Bára Hrzánová od Salmy Hayek. To, co se linulo éterem autobusu, totiž byly osvědčené hity, které jen před několika málo lety duněly na všech hitparádách. Taková ta tanečně-rocková směska, jestli mi rozumíte.

Řidič dal volume dost nahlas a cukal hlavou do rytmu a já si nejsem zcela jist, zda jsem nedělal totéž. Pravda, důchodci, kteří seděli v doslechu, se čas od času chytli za srdce, ale jinak jsme do Prahy dojeli bez potíží.

Vyvolalo te ve mně vzpomínku na silvestra, kdy ukrajinský výčepák, který obsluhoval hospodu, v níž jsme také slavili, pouštěl v nekonečné smyčce letitý (s)hit od Mc Erika a Barbary. pamatujete si na ně, doufám. „…a možno hvezdy padaly, keď moje oči plakaly…“ Bylo to podobně nezvyklé, jen o mnoho bizarnější než ten dnešek.

Vzhůru do práce!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Letité hity a nová choroba

  1. no, jamone, to bude složitý…představ si něco jako hodně, ale opravdu hodně moc velkou basu na pivo. ve tvaru dost protaženého kvádru:-)

  2. takže to je paster, ten je totiž protáhlej, má tvar kvádru a vejde se do něj 1000 přepravek

  3. ano, toto přirovnání snad můžeme použít:-) autobus je paster, tak to je a jinak to nebude.

  4. byť bych rád dodal, že nemám nejmenší ponětí, co je paster. stejně jako netuším, co je pešek:-)

  5. říkám si, jestli jsem třeba něco nezmeškal ve škole během vlastivědy, ale nevím, nevím!

  6. to lobo: s peškem jsme si hrávali jako děti v mateřské školce! chodíval okolo a čas od času někoho bouchnul…víc ti asi nepovim

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>