Všichni jsou na mě tak hodní! Část II.

To, že kolem sebe neustále šířím pozitivní vibrace, vím už dávno, ale zase jednou nastala situace, kdy jsou na mě všichni hodní až podezřele…

To máte tak. Včera jsem se z posledních sil dobelhal z práce do svého kutlochu, abych mohl v klidu podlehnout postupující chřipce a v co nejmenších bolestech zemřít. Jaké bylo mé rozčarování, když jsem zjistil, že pro umírání budu mít publikum – pokoj svou přítomností zdobila spolubydlící Monika. Mé rozčarování zcela ustoupilo, když mi sdělila, že na sporáku na mě čeká její vlastnoruční kuřecí polévka.

Když jsem tu teplou směs vody, brambor, nudlí a kuřecí kosti s chutí zkonzumoval a vrátilo se mi něco postrádaných sil, Monika nelenila, vytrhla mi prázdný kastrůlek z rukou a běžela jej umýt, ač jsem protestoval, že tento úkon jsem schopen zvládnout.

Abych ukázal, že nejsem člověk nevděčný, pomohl jsem Monice přeložit jeden článek, což po ní požadoval její krutý zaměstnavatel. Respektive jsem jej přeložil sám:-) Když jsem se během překládání omlouval za několikeré kýchání a smrkání, Monika bez řečí odběhla do kuchyně, aby se vrátila s krajáčem heřmánkového čaje s medem a citrónem. Takřka jsem nad takovou šlechetností ztratil řeč.

Ač jsem stále ještě nebyl kompletně fit – a stále ještě nejsem! – a alkoholu jsem se původně chtěl vyhnout, nechal jsem se vytáhnout na hodinku do hospody. Předražené pivo jsem kompenzoval zbojnicky odvážnou krádeží půllitru Stella Artois, a pak jsem s pocitem plodně stráveného dne usnul.

Dnes ráno jsem došel ozkoušet gril, nedávno otevřený poblíž mého bydliště. L-u-x-u-s-n-í půlka grilovaného kuřete, dva rohlíčky a půllitr coly light mi vlily do žil naději, že i přes jen zvolna ustupující nemoc se dožiji večera, byť ho bohužel nestrávím tak, jak bych chtěl. Modří už vědí.

Cestou do práce mě na Václaváku odchytli naháněči agentury Aisa, prý jestli piju pivo. Po krátkém zaváhání jsem prohlásil, že tento nápoj jsem již okusil, a souhlasil jsem s půlhodinovým poskytnutím sebe sama k výzkumu veřejného mínění. Vzali mě dovnitř, pohodlně mě posadili před od pohledu nesmělou slečnu, která mi v zápětí pustila novou reklamu na Gambrinus a ptala se mě na moje dojmy. Třicet minut jsem tvrdě kritizoval tuto reklamu i Gambrinus jako celek a svými vtipnými postřehy bavil vyslýchající nesmělku. Za odměnu mi pak věnovala velikánskou mléčnou čokoládu Orion. Není to hezké?

Abych ukázal, že hodný jsem i já, o čokoládku jsem se podělil s kolegy v práci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Všichni jsou na mě tak hodní! Část II.

  1. Je to nehezké, ale závidím ti. Na mě žárlivý spolubydlící vrhá již několik dní nevraživé pohledy. Zkusím mu nabídnout nějaký překlad :-)

  2. Se dneska na koncertě asi pěkně opiju a velmi politicky mu všechno vysvětlim :-)

  3. tak to držím palce. a můžeš mě průběžně sms informovat, jak to dopadlo a co právě bílá nemoc hraje a tak:-)

  4. kdybych nebyl dotěrný, nedostal bych se tam, kde teď jsem…

  5. musim Tě pochválit za odvedenou práci v AISE, tedy pokud to bylo, tak jak jsi psal.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>