Ve sněhu a břečce, leč šťasten

Éééééé….éééé….ééééé

Je potřeba poznávat neustále nové a nové persony, a tak jsem s chutí přijal nabídku strávit víkend v přepychovém sídle dívky, kterou můžeme pro účely tohoto vyprávění nazývat třeba Tereza, jelikož se tak opravdu jmenuje.

Netřeba se nad tím pohoršovat. Návštěvu jsem samozřejmě absolvoval spolu se svou nejmilejší F., ježto Tereza je její dlouholetá kamarádka. Do čtveřice nás doplňoval Terezin manžel Aleš, v civilu hasič, do pětice nás doplňovala jejich dvouletá dcera a do šestice její čerstvě postavený sněhulák. Ještě bych mohl doplnit místo děje, ale jelikož šlo o dvouobec a já si pamatuji název jen té části, v níž jsme nebydleli, bylo by to naprosto nevypovídající.

Co naopak naprosto vypovídající je, je například calvados. Když jsme dorazili, naši hostitelé vytáhli z lednice orosenou láhev, z kredence čtyři panáky a dostali jsme na zahřátí. Jelikož ale byla zima veliká, panáků přibývalo, což jsem sledoval s jistým znepokojením. Které ještě vzrostlo, když calvados došel, F. převrhla láhev piva a poté jsem totéž učinil po i já. Asi nějaká silnější gravitace, nebo co.

Rychle na vzduch! Zachumlali jsme se do toho nejteplejšího a vyrazili na procházku do lesů. F. s Terezou si vykládaly nějaké ženské zajímavůstky a já z Aleše páčil historky o pěti mrtvých za šichtu, utržených obličejích a rozmačkaných dětech. Mohu vás uklidnit, zlé sny z toho prý zatím nemá.

Rychle do hospody! V první jsme si dali pivo, lentilky a tyčinky, pak domů na večeři, a pak rychle do další hospody, kde jsme mohutně investovali zejména do piv, svařáků, nakládaného hermelínu, džuboxu a fotbálku. Když jsme po půlnoci odcházeli, nastávala obleva, na kterou boty většiny přítomných nebyly připraveny. Zde bych chtěl vyzdvihnout ty, kteří byli na rozmary počasí připraveni a prosíravě se nasunuli do vysokých těžkých bot s ocelovou špičkou. Například sebe. Ale to je vedlejší.

„Jak vypadám?“ zeptala se mě po ránu s obavou v hlase F. , sotva jsme se zvedli z originálního nafukovacího dvojlůžka. „Vypadáš jako taková ta megavýborná nezaplatitelná prostitutka, na kterou já nikdy nebudu mít,“ odvětil jsem hbitě, neboť vymýšlení neotřelých lichotek je disciplína, ve které se cítím být silným. Ovšem nejsem si jistý, zda mou sílu cítí i ostatní.

Tereza nás uctila ještě opulentní snídaní, takže cítím jako nutné zde prohlásit, že kdybych sestavoval nějaký osobní žebříček nejštědřejších hostitelek, ona se dostane jistě přinejmenším do Top Ten. Více takových! A pak už to šlo ráz na ráz. Vlak do Brna, luxusní oběd a neveselé loučení, vlak do Prahy, bus na maloměsto a bylo po víkendu.

Dnes ráno jsem zamyšleně kráčel ku korporátní budově, když mi do cesty skočila kolportérka těch nových vynikajících novin, které jsou zadarmo. „Mladý pane, vemte si noviny,“ nabízela a nepřišlo jí divné mě právě takto oslovovat, ačkoliv byla přinejmenším o pětiletku mladší než já. „Mmmmhhmm nevím, pomůže mi to v něčem?“ ptal jsem se a de facto jsem ani nezpomalil v chůzi. „Vám ne, ale já to budu mít rychlejc rozdaný!“ přiznala, já si řekl, že pravdomluvnost je třeba odměnit a jeden výtisk si vzal.

Vzápětí můj pohyb vpřed narušila červená na semaforu u rušné silnice. Než naskočila zelená, měl jsem noviny pročtené, složené do úhledného obdélníčku a vhazoval je do příhodně umístěného koše.

Čímž nechci říci, že si nevážím práce jejich tvůrců!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Ve sněhu a břečce, leč šťasten

  1. Pestrý týdeník se už rozdává na ulicích zadarmo??

  2. Lichotky gut, ale ještě budeš muset hodně trénovat, abys dosáhl kvalit kamaráda-právníka co do síly a přesnosti úderu. ;o)

  3. Pivo a lentilky? Co je zas toto za novou asijskou zvrhlost? ;-)

  4. asTMA: týdeník a noviny, to jsou dvě úplně jiné věci! a navíc, nabízet mně týdeník zadarmo, to se trochu míjí účinkem:-)
    F.: zapíšu se k němu na školení:-)
    MB: upřesním: dal jsem si pivo a dvouletému děcku jsem kradl lentilky:-)

  5. tak to jó. to je v pořádku. skřeti by neměli být tlustí ;-)

  6. Mamed: taky jsme společně hasili žízeň!
    MB: skřeti, to jako šéfredaktoři? :-) )

  7. ale né šéfredaktoří! To jsou v porovnání se skřety obři! ;-)

  8. lobo: Kdepak, odhalila jsem Tvůj úhybný a zastírací manévr! Právě to, že tvrdíš, že to byly noviny, jasně naznačuje, že tím jen maskuješ rozdávání pestrého týdeníku! A nabízet ho Tobě znamená hlavně podbízet se šéfíkovi a předvádět vlastní výkonnost, na tom není nic nelogického! ;o)) Inu, slečna Marplová hadr!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>