Další díl nekonečného seriálu

Noví spolubydlící, část bůhvíkolikátáNaše první nová spolubydlící se jmenuje Tereza, je jí dvacet nebo devatenáct, teď nevím, a do hlavního města přijela z maloměsta, které má podle posledního sčítání lidu o 118 obyvatel víc než moje maloměsto, což mě uráží. Naše druhá spolubydlící je přibližně stejného věku, ale v současné době se povaluje v nemocnici a potravu srká brčkem, víc o ní s jistotou nevíme. Včera jejich věci zaplnily náš prázdný pokoj.

Já jsem po práci několikrát těsně uskočil před svištící tramwayí, několikrát přestoupil a pak se ocitl ve vám již známém podniku naproti nuselské radnici. Tentokrát mi společnost nedělal Bohuslav Vaněk-Úvalský, ale enimen a dvě bývalé kolegyně z dob, kdy jsem na výplatní pásce měl razítko České televize.

Večer plynul hladce a bezproblémově, plzeňské dvanáctky mě poněkud obklíčily a na zdi jsme díky hi-tech projektoru mohli sledovat další hezký mezinárodní neúspěch červenobílého klubu. Jedním slovem paráda.

Do bytu jsem se dostal lehce před půlnocí a našel zde již poněkud použitého kamaráda-právníka, který, jak mi vysvětlil, sledoval fotbal s naším společným kamarádem Kosárkem a trochu neodhadl počet panáků, který lze během jednoho utkání vypít. Krátce nato zarachotil ve dveřích klíč a naši společnost doplnila Tereza. Jako bonus přivedla svého mohutně opiercingovaného přítele a, co si budeme nalhávat, i oni se dívali na fotbal v jedné z blízkých osvěžoven a tak trochu to na nich bylo znát.

Společenské konvence je však třeba ctít a přípitek na seznámení a šťastné spolubydlení byl v této situaci nutností. Bohužel naše lednička už oplývá jen těmi opravdu nejhroznějšími alkoholy, které se nikomu nechce pít už hezkou řádku měsíců. Když vám řeknu, že z těch pár nevábných lahví jsme se nakonec rozhodli pro zbytek Pražské vodky, pochopíte, jak je doba zlá.

Naštěstí na každého vyšly asi dva loky a bylo hotovo. Terezin přítel se pod tlakem okolností odebral na lůžko a Tereza sama se rozhodla, že ještě doběhne k benzínové pumpě pro novou láhev čehokoliv. Vrátila se asi za hodinu s vysvětlením, že chvíli bloudila, pak že jí prodavačka nevěřila, že je zletilá a ona neměla s sebou občanku, a pak že čekala, až kolem půjde někdo, komu bude moci dát peníze a kdo jí láhev koupí. A to všechno prosím jen kvůli tomu, aby přinesla další láhev Pražské.

Kamarád-právník už nevydržel tempo událostí, usnul ve směšné pozici a slinil si na povlečení. Nemilosrdně jsme jej probudili, každý si dal ještě asi tři loky té hrůzy a pak jsme se shodli, že to opravdu nemá smysl a že půjdeme spát. Což jsme také udělali.

Nechci být špatným prorokem, ale možná toto spolubydlení nebude úplně zavrženíhodné!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “Další díl nekonečného seriálu

  1. …a tímto děkuji F., že tento příspěvek vložila ze svého počítače, neboť můj Mek celé dopoledne projevoval občanskou neposlušnost:-)

  2. S občanskou neposlušností je třeba zatočit hned v zárodku. Já bych mohla povídat…

  3. F.: povídej!
    Mamed: já to nepočítal, ale dost. ale navzdory tomu se zdá být velmi sympatickým!

  4. zrejme to bude hodny kluk, pirsink nepirsink, kdyz hostitelum nevypiji jejich Prazskou

  5. Karl: Možná jim vypil eukalyptové savo z poddřezu. Ale to kluci nezjistí, protože do míst s úklidovým náčiním ze zásady nenahlížejí.

  6. F.: to savo už vypila Loar v rámci své role v Koloušcích! Viděla jsem důkaz! ;-)

  7. F.: některé věci pro nás prostě jsou tabu!
    MB: Loar nám v bytě vypila, na co přišla:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>