Posouváme kulturální hranice

A je to Maso!

Znáte mě, nerad splývám s proudem většinového vkusu, a tak jsem se rozhodl, že by bylo velmi vhodné se něčím odlišovat i o Vánocích. Moje milá F. smýšlí stejně, a tak není divu, že jsme narození falešného proroka oslavili s předstihem, tedy již v sobotu.

F. ukuchtila výtečnou polévku, výtečný bramborový salát, výtečného smaženého tolstolobika a výtečný ovocno-čokoládovo-šlehačkový dezert, já zatím svátečně rozjímal, pak jsme načali láhev archivního pozdněsběrového vína, které jsem od někoho dostal jako všimné, a posléze došlo i na to, co dělá Vánoce tak populárními, tedy předávání věcných darů. A z těch jsem, přátelé, byl nadšen, ačkoliv vám je tu raději nehodlám specifikovat.

Dále následovaly ty běžné vánoční radosti jako návštěva kina nebo procházka po okolí nebo návštěva jednoho zahuleného klubíku nebo návštěva koktejl baru a průběžná intoxikace nás obou. Snad u toho zahuleného klubíku bych se mohl zastavit. Podivnou shodou náhod tam právě v době naší přítomnosti vystupovala akordeoncorová kapela, jejíž frontman je bratrem F.

Kapelu předchází výtečná pověst charismatické legendy brněnského undergroundu i overgroundu, i byl jsem zvědav. A během produkce má zvědavost zmetamorfovala v nadšení. Kapela hraje krásně, frontman huláká jasně a čistě, není zcela střízlivý, občas nestíhá začátky písní a značnou část textů zpívá nikoliv zpaměti, ale z papíru. Opravdu mi to vlilo novou krev do žil, a tentokrát odkládám veškerý sarkasmus i ironii do spodní zásuvky svého psacího stolu. Nebýt toho, že většinu koncertu se v mojí těsné blízkosti klátil chlapec, který ne zcela pochopil úsloví „pít s mírou,“ pročež se ale opravdu nechutně pozvracel do pisoáru, a i během hudební produkce vypadal, že mu v žaludku zbylo ještě něco, co by chtělo ven, tak hodnotím celou kulturní akci na třikrát podtrženou jedničku s hvězdičkou v kosočtverci.

Snad se ještě sluší dodat, že má milá během toho povedeného dne vytvořila nové a roztomilé sousloví „ukázat Večerníčka,“ což mě osobně naplnilo nadšením, ale jak by se na to díval řekněme takový Radek Pilař, to opravdu nechci hádat.

„Můžete mi říct, kdy jede nejbližší écéčko do Prahy?“ útočil jsem v neděli odpoledne na obrýlenou úřednici na informační přepážce Českých drah, protože tabule Odjezdy byla plná znepokojivě cizích dat. „Jedno jelo před deseti minutami. Další za dvě hodiny,“ četla z monitoru. „Ale dyť vždycky jezdilo v patnáct patnáct,“ sténal jsem. „To bylo podle starýho jízdního řádu. Bohužel,“ řekla ona, ale vypadala, jako že mě vůbec nelituje. Předvedl jsem velmi přesvědčivou etudu na téma Znepokojený mladý muž lomí rukama a s vidinou pekla na zaváté a ucpané D1 odběhl na autobus, do kterého jsem se s trochou příslovečného lobovského štěstí dokázal vetřít jak tygří mast do oka.

A, navzdory katastrofickým scénářům, cesta do Prahy byla naprosto rychlá, klidná a bezpečná, ačkoliv mi přestalo svítit světlo nad hlavou a nemohl jsem si číst. Ono očekávané peklo ale nastalo, jakmile jsem v Praze nasedl na autobus do maloměsta. Karosa se se záplavou sněhových vloček rvala statečně, náhlé poryvy orkánu nás mile vychylovaly z jízdní dráhy, a i když řidi jel velmi opatrně, stejně jsme se dvakrát dostali do smyku a jen na poslední chvíli se vyhnuli svodidlům či škarpě.

Zatínal jsem zuby, držel se sedadla, a když jsem dorazil domů, zjistil jsem, že z toho hrozivého psychického vypětí během cesty mi zešedivěly chlupy na ohanbí.

Ještě že ne vlasy.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Posouváme kulturální hranice

  1. Tak to je dost v pytli s ohledem na možnou budoucí transplantaci vlasů … odkud myslíš brali na Eltona Johna?

  2. Radek Pilař by byl nadšen. Tedy když odhlédnu od těch nedovtipných textů na Večerníčkově papírové čepici… ;o)

  3. Styď se! To chceš říct, že ses vzdal radosti vidět moji oblíbenou lavičku, při cestě mezi Českou Třebovou a Ústím nad Orlicí po levé straně? V pekle skončíš, zlořáde!

  4. Paželv: dost by mě zajímalo, proč je ti ta lavička tak blízká…co všechno se dá dělat na lavičce? hmmmm :-) ))

  5. Večerníček už oslavil čtyřicátiny, takže má na počínající šediny nárok!

  6. MB: Dala jsem si záležet, aby bylo vše vyladěno. Až na ten kupovanej bramborovej salát teda. Ale jak vidno, nepoznal nic. Pro některý chlapy je zkrátka radost vařit ;o)
    Hans: Ano, 40. Mám to napsáno na rukávku.

  7. naopak, ten salát se mi zdál být kupovaným, ale v rámci zachování vánoční pohody jsem si netroufal vznášet dotaz:-)))

  8. šedivé chlupy na ohanbí rozhodně nejsou známkou punku !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>