Den plný experimentů, zejména se žlutavými věcmi

Perex se tentokrát nekoná

Včera bylo pondělí, což je jeden z těch dnů, kdy bývám zarmoucený, trudný a nerudný cca jako Trautenberg. Vstávat v sedm, ach! V práci být před půl desátou, ach ach! Práci opouštět v devět večer, ach ach ach!

Přibližně na šestnáctém kilometru chodby naší korporátní budovy jsem potkal jednu kolegyni, se kterou jsem se onehdá bavil o útrapách studia na fakultě, která je nám oběma macechou. „Tak có, minulej tejden jsi mi říkal, že už máš tři stránky diplomky, užs to vytáh aspoň na pět?“ volala na mě se zlomyslným úsměvem. „Mám osm,“ zašeptal jsem velmi zlomeným hlasem. Na chvilku se zarazila, pak vzkřikla „Šprte!“, zabouchla za sebou dveře své kanceláře a mám pocit, jako by za nimi propukla ve vzlykot, ale nekontroloval jsem to. Měl jsem dost práce s kontrolováním sebe sama, protože třikrát jsem málem usnul za chůze, což by mé autoritě nepřidalo.

V půl páté jsem praštil pěstí do stolu, až se osmdesátikilový monitor Meku zachvěl v základech, a řekl jsem si Dost! Je třeba se nějak vzpamatovat! Hodil jsem na sebe bundu, která byla shodou okolností moje, a vyběhl nakoupit nějakou večeři, která by se vešla do oxymóronové defince „zdravá a chutná.“

V čínské prodejně ovoce a zeleniny mě zaujalo několik plodin, které jsem v životě neviděl, tím méně jedl. S materialismem mně vlastním jsem se zaměřil na ty největší z nich a po krátkém vybírání jsem odcházel zpět na pracoviště a před sebou kutálel obří žlutavou kouli, ne nepodobnou grepu.

Pomelo. Než jsem tu věc vůbec načal, trochu jsem poškádlil google a zjišťoval, co jsem to vlastně koupil. Největší citrus, hmm, totálně megazdravý, no vida, tlustá ale snadno loupatelná slupka, super, doporučuje se loupat zvlášť i každý dílek, sakra, no, tak jdeme na to. Vyzbrojil jsem se erárním nožem a po pár minutách řezničiny se přede mnou skvělo nevyčíslitelné množství sladkohořké dužiny. Hotová bittersweet symphony, řeknu vám. Když jsem měl snězenou půlku plodu, už jsem nemohl. Obešel jsem spolupracovníky, ale tvářili se nedůvěřivě a ochutnat nechtěli, že prý počkají, až co to se mnou udělá. Jen do fotoeditorky jsem nacpal jeden měsíček. Ústy, aby nedošlo k omylu. Tedy, ona sama si ho dala do úst, ten měsíček, no však víte, jak to myslím.

Vzhledem k tomu, že jsem nezemřel a špatně mi nebylo, ohodnotil jsem Experiment Pomelo jako výrazný úspěch. Neměl však být pro ten den poslední. Kamarád-právník mě přes mail lákal do hospody a já ho vzhledem k množství práce odmítl. Ovšem přislíbil jsem mu, že jakmile dorazím na byt, můžeme spolu vypít Jamonovo speciální pivo, a to ho ukonejšilo.

Takže je půl desáté a já v bytě. „Hele, to pivo budem pít z kelímků, ať nemusíme mejt nádobí, ne?“ navrhuji, právník kýve, já se směsí obav a zvědavosti otvírám tu dvoulitrovou láhev a rozlévám. Abych ujasnil, proč ty obavy: Tohle pivko náš milovaný sládek Jamon neuvařil v pivovaře, ale s použitím běžně dostupných surovin doma na sporáku. Obsahuje spousty kvasnic, spousty alkoholu (odhadem je to tak osmnáctka) a vyrobeno bylo ve velmi limitovaném množství.

„Vole, to se mi už dlouho nestalo, mám v sobě pivo a čtvrt a dost to cejtim,“ přiznává se o něco později kamarád-právník. Nemusí se stydět. Když já dopíjím své druhé a poslední pivo, taky si uvědomuji, že střízlivý lobo vypadá úplně jinak. Před půlnocí usínáme velmi milým způsobem intoxikováni.

(Takže Jamone, jestli to čteš: Kvasnicová vůně silná, ale uspokojivá. Barva dobrá. Chuť výborná, právník si stěžoval, že by mohlo být míň sladké. Střevní potíže naprosto žádné. Jediným nedostatkem, jaký jsme nalezli, byla pěnivost, pivko pěnilo málo a pěna rychle mizela. Ale celkově šlo o luxusní zážitek!)

Takhle se u nás žije.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

17 thoughts on “Den plný experimentů, zejména se žlutavými věcmi

  1. Já chci taky! Teda to pomelo. Teda jako ho cpát do fotoeditorky … to chci!

  2. Mamed: tak až příště přijedeš, nakoupíme pomelo a můžem ho do ní strkat oba!

  3. v další šarži zúročím nově nabyté zkušenosti a uvidí se…..

  4. hele, jen jsem ti chtěla říct, že v naší kuchyňce je nějakej cizí opruz co má na sobě tvojí košili s asijskou kurvičkou. tak jen abys to věděl.

  5. smilla: proboha, to mě tak vyděsilo, že opravdu nevím, jak se dnes budu věnovat věci na D! :-)

  6. Lobo, pokud tě to uklidní, u nás nikdo tvojí košili nemá. Ani v kuchyňce!

  7. Linet: tfú, to jsem si oddychl! ale jseš si jistá? nemůže být někdo třeba za ledničkou? opatrnosti není nikdy dost!

  8. Jistě, teoreticky může být někdo za ledničkou, má-li jeho půdorys dvoucentimetrový průměr. Nicméně buď v klidu, pravděpodobnost, že by se našel někdo takovéto tělesné konstrukce a zároveň měl tvoji košili, je velice, velice malá. ;o)

  9. co je věc na D? daňové přiznání? studium dánštiny? nebo jiné darebáctví??

  10. 2sistr: že by diplomatka daniela, nebo jen obyčejná diplomka:D

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>