Jak mladíci přicházejí o iluze

Tedy vlastně ani ne tak o iluze, jako o něco…něco…jak to jen sakra říct?

Moje nejmilejší tady už popisovala, jak se jí zželelo mého zuboženého zjevu, přivozeného krutým životním stylem, a rozhodla se mi kromě zahřátého lůžka udělat radost i něčím teplým do žaludku.

Takže, jelikož mě na tuto skutečnost nejen připravila, ale i lstivě ze mě mámila, co bych tak pojedl nejraději, držel jsem celou středu poctivý půst a kdykoliv mě napadla hříšná myšlenka na jídlo, zahnal jsem ji olizováním špíny z klávesnice. Okolo půl osmé večer jsem se teleportem ve tvaru autobusu dopravil na Lhotku, radostně vyběhl do devátého patra, dostal polibek na přivítanou a po pár minutách nastalo něco, kvůli čemu existuje slovní spojení „lukulské hody“.

Brambůrky po americku pěkně křupaly, kuřecí steak byl dobře propečený, ale šťavnatý, plátky slaniny a hermelínu posouvaly jeho chuťové vyznění až do nadpřirozena a vzhled pokrmu spolu s vitamínovou hodnotou vylepšovala okurka. Ona symfonie pro chuťové pohárky byla jedním z těch zásadních kulinářských prožitků, o kterých budu jednou s jiskrou v oku vyprávět vnoučatům, až ze mě bude nemohoucí stařec.

Když jsme dojedli, dali jsme v kuchyni se pohybující a žalostně mňoukající kočce olízat talíře, abychom se s nimi nemuseli mýt, a odebrali se ležet. Jak se leží, to určitě víte, takže to tu není třeba rozepisovat, byť šlo o komplikovanější variantu „ležení ve dvou na jedné posteli“.

Pravda je, že když jsme ráno vstávali v šest, nebyl jsem z toho zcela u vytržení. Ale to byl jediný drobný, miniaturní kazík v jinak dokonalé mozaice jinak dokonalé akcičky.

Včera večer jsme se spolu tak trochu opili v jedné irské hospůdce. Nepřestávám děkovat nebesům za to, že jsem potkal holku, která bez mrknutí oka vypije pět piv. Po tristních zkušenostech z minulosti se už abstinentkám vyhýbám a dobře dělám.

No a dnes ráno jsem si pěkně popovídal s enimenem, čímž se brzy vysvětlí titulek této povídánky. I on totiž od ženy svého srdce včera dostal prý luxusní večeři. Tak jsme tak navzájem líčili, jak orgasticky se ženskou rukou připravené pokrmy spojovaly s našimi žaludečními šťávami, a pak se enimen zamyslel a vzdychl si: „Ty vole, s námi je to už asi hodně špatný, když nás ženský lákaj na jídlo.“

Svatá pravda:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Jak mladíci přicházejí o iluze

  1. pravník – do hospody parťák, co drží krok!

  2. Ale no tak, neuváděj skromné a slušné děvče (mne) do rozpaků.

  3. čím? zveřejněním počtu piv, jež dokážeš vypít? :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>