Hele, tak já nevím

Již dva dny bez perexu!

Zářivá, řekl bych až šarlatově červená košile. Antracitové kalhoty, vesta a sako. Co ale za kravatu? Trochu nerozhodně váhám mezi tou krásnou převážně černou se slabým modravým nádechem a tou krásnou bleděmodrou s obrázky letadel, kterou mi k narozeninám vyrobila dosud neblogující kamarádka Petzka.

Nakonec zkouším tu bleděmodrou, já vím, že tím popírám všechna pravidla o souladu kravaty, košile a saka. Vypadá to rozhodně zajímavě. Ale přeci jen ještě nechám finální rozhodnutí pár dnů uležet. Důležité je, že vše mi stále dobře padne, a když se s láskou prohlížím v odrazu okenní tabule (uspokojivě velké a situované zrcadlo v bytě nemáme), jsem sám se sebou spokojen, což se nesluší říkat, ale je to tak a já jsem místopředseda Klubu českých narcisů.

Jo, vy si říkáte, co teď šaším s oblekem? Inu, reprezentativní ples třeboňského pivovaru se blíží a já nehodlám zklamat prostý jihočeský lid tím, že bych mezi něj sestoupil oděn v nějaké nemastné neslané konfekci z holešovické tržnice, to je snad chvályhodné předsevzetí, ne?

Dnes mě čeká už úplně poslední dílek mozaiky nazvané Oslava narozenin, a sice posezení s pracovními kolegy. Zdaleka to ale nebude tak egoisticky zaměřené jako předchozí narozeninové párty, už kvůli tomu, že jde o oslavu hromadnou. Nepředstavujte si žádný hromadný sex, to by v podmínkách naší redakce snad ani nebylo zcela žádoucí, zkrátka se slaví čtvery narozeniny a jeden svátek.

Už teď je mi jasné, že v momentě, kdy budeme někdy u třetí nebo čtvrté lahve vína, se rozrazí dveře a v nich bude stát německý šéf či česká šéfová a budeme mít dost co vysvětlovat, ale tak už to zkrátka v životě chodí.

Nehodlám to ale hnát do nějakých krajností, už proto, že večer ještě musím (ale rád!) na skleničku s kamarádem Kosárkem a jeho Danou, ježto Kosárek na rozdíl ode mě nedávno úspěšně ukončil vysokoškolské studium a před jméno si pořídil titul. „A za koliks to měl, co?“ tázal jsem se ho na maloměstské oslavě svých narozenin. „No, jedna, jedna, jedna a, éééé, jedna,“ odpověděl se svým neopakovatelným šarmem a já závistí zezelenal jak chameleón na vojenské přehlídce.

Dneska je to slabé, já vím, ale mám výmluvu: Před chvílí jsem byl s enimenem na obědě v naší oblíbené jídelně a za naším stolem takřka neustále dvojice slovensky hovořících chlapíků vyráběla vrtačkou díry do zdi. Jaký byl účel jejich konání, to nevím jistě, ale jak mě tak enimena to poměrně dost rozhodilo.

Áááá, pan Větvička je celý zlomený!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Hele, tak já nevím

  1. Bleděmodrá kravata s červenou košilí? Hm, jsem zvědavá, co ti na to řeknou židozednáři. ;o)

  2. Mamed: to není žádná individualita:-)
    F.: copak oni, ale co tomu řekne moje přítelkyně! :-) )
    fandor: není to špatná evokace, ale přeci jen…doba se změnila:-)

  3. Já bych se nebál ani nějaké odvážnější kombinace barev. Takový Dan Nekonečný, buď nám příkladem :-)

  4. Zajíček: jenže Dan Nekonečný, to už je opravdu trochu jiná liga:-)

  5. „zezelenal jak chameleon na vojenské přehlídce“
    to je přirovnání hodné mistra!! ostravak by zezelenal zavisti

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>