Přítel Jiří

Zázraky nečekejte

Dneska mám za sebou sérii poněkud neveselých jednání, skoro by se dalo říci, že s láskou vzpomínám na svá gymnaziální léta, kdy jsem o prázdninách brigádničil ve slévárně a denně jsem od sedmi ráno lopatou přemisťoval slévačský písek z hromady A na hromadu B, která postupně vznikala za prohazovačkou.

Takže opravdu bude lepší, když se nebudu pouštět do žádných větších akcí, a veden včerejším enimenovým příkladem, doplním jednu či dvě zkazky do mozaiky portrétu našeho společného přítele Jiřího, toho zdaleka nejmetrosexuálnějšího z metrosexuálů.

Enimen například nezmínil Jiřího postoj k očistě kalhot, zejména kalhot džínových. „Cože, lobo, ty si džíny pereš?“ volal onehdá Jiří s hrůzou v hlase. Mohlo to být někde uprostřed Gruzie, když už jsme po řadě dní společného cestování vyčerpali všechna běžná konverzační témata. Odpustil jsem Jiřímu malý omyl, spočívající v tom, že mi džíny pere maminka, a přitakal jsem.

Za odměnu mi bylo dáno dozvědět se, kde jsem udělal chybu. Takže po několikaminutovém výkladu jsem se dozvěděl, že Jiří dělí období vlastnictví džín do následujících fází:

1) Fáze nabytí. To je snad jasné, prostě je v obchodě koupí nebo ukradne nebo je od někoho dostane nebo je vyhraje v tombole nebo je získá jako dárek k předplatnému specializovaného měsíčníku Fisting v myslivosti.

2) Fáze používání. To také není novinka. Zkrátka džíny nosí v dobré víře, že mu sluší, a jelikož je to poměrně ztepilý mladík, tak určitě ani ten nejvyhraněnější estét nemůže nic namítnout.

3) Fáze krize. Nastává po několika týdnech až měsících průběhu fáze používání. Zkrátka i při naprosté opatrnosti se džíny ušpiní od bahna, načichnou cigaretovým kouřem, objeví se na nich zaschlé tělní sekrety a tak dále a tak dále. V této fázi běžný smrtelník neomylně džíny sundavá z těla přechází k fázi praní. Ne tak Jiří. Čtvrtá džínová fáze se totiž jmenuje

4) Fáze vyhození.

A tím je snad řečeno vše. Pro dokreslení snad mohu ještě přidat vzpomínku, kterak mi jednou Jiří vysvětloval, proč na týden potřebuje tolik triček. „Tak to je snad jasný, ne? Ráno si vemu čistý, večer někdy taky, ale jenom někdy, no a další den si prostě zase beru čistý, maximálně tedy když jdu vynést koš, tak si natáhnu to z předchozího dne.“

Ale nechtěl bych, aby to vypadalo, jako že Jiřího nemám rád. Mám ho rád. Na cestách mi byl vynikajícím společníkem, když jsem ho několikrát navštívil doma, byl i vynikajícím hostitelem a jeho zásoba whisky, whiskey a bourbonů je takřka nevyčerpatelná, tedy aspoň se nám ji nikdy vyčerpat nepodařilo, ačkoliv jsme se snažili. Víc takových kamarádů!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Přítel Jiří

  1. endji: 1) mne se ulevilo uz v samem uvodu clanku :-)
    2) nerikal jsi, ze uz tento blog nectes?:-))))

  2. lobo: naopak, až příliš něčeho až příliš dobrého… Gruziňák to nebyl.
    hroschik: místo učení jsem ochoten dělat cokoli.
    Takhle vypadá komunikační embargo?:)

  3. hroschik: endji je zkrátka názorově inkonsistentní:-)
    Mamed: naše staré kamarády nehodíme do smetí!
    endji: tuzemák, jak vás znám:-))

  4. :-OOOO Já vám to nevěřím! Takoví lidé existují asi jako Santa Claus!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>