Jak jsem odolal pokušení

Tak. Včerejšek byl pochopitelně plný alkoholu a sexu a já navíc dokázal pevnost svého charakteru. Myslím, že všichni mohou být spokojeni.
Protože já i žena mého srdce jsme pankáči, žádného Valentýna pochopitelně nedržíme. Ba dokonce jsme sáhli k opačnému extrému, včerejšek jsme totiž ani netrávili spolu. Zatímco Ta Neznámá se v Praze léčila z páteční opice a chystala se na opici sobotní, já měl dost času ve svém rodném městě přemítat o Kristu.

Už jsem tu několikrát naznačoval, že jednou z vášní mého mrzkého života jsou letadla, což je sice dětinské, ale nedá se s tím nic dělat. Ještě dětinštější některým zlým a nechápajícím lidem přijde fakt, že si čas od času postavím nějaké to letadélko coby model. A včera nastal čas, abych se se dvěma podobně postiženými kamarády setkal v dílně jednoho z nich a společně si u otevřeného lahváčka zahořekovali nad svízelemi, jež nám naše hobby přináší.

Tady bych měl možná popsat, co jsou tito kamarádi zač. Kamarád M. už má po třicítce, je ženatý a zplodil dvé potomků. Je v pohodě. Kamarád P. je pětadvacet let stár, svobodný, a osobně se domnívám, že dosud i nepolíbený. Proč, to možná pochopíte z následujícího textu. Při příchodu do M. dílny jsem spatřil na pracovním stole dvě videokazety a optal jsem se, co je na nich za filmečky. Proběhla následující debata:

M.(s vážnou tváří): Ále, to víš, žena někam odjíždí, tak mi tady P. půjčil nějaký péčka.
P.: Cože? Jaký péčka?
M.: Péčka, ne?
P.: Co, co? Péčka? Co to má bejt?
M.: Ty nevíš, co jsou péčka?
Já: Péčka, porno, vole!
P.: Jóóó, aháááá, no jasněěě…

A o pár minut později proběhla diskuze ještě průkaznější:

M.: Tady vedle v klubu muselo bejt včera něco většího. Když jsem časně ráno šel okolo, tam tam ještě nějaký kluci brali holky přes lavičku. V týdle zimě, to bych se na to vysral.
P.: Jak jako, brali?
Já.: Brali, vole.
M.: Brali, ne, vole.
P.: Jóóó, aháááá, no jasněěě…

Prostě taková pěkná modelářská debata. Večer jsem se z toho musel jít léčit do nejmilejšího podniku. Můj nejoblíbenější spoluhodovník, kamarád-sklář, se sice dovolenkuje na Kanárech, odkud mi posílá zoufalé esemesky o kvalitě a ceně tamního piva, ale věřil jsem, že někoho ze známých kluků najdu. Nikomu jsem nevolal, šel jsem na blind a věřil, že telepatie a zákon automatického sdružovaní se kolem hospod zafungují. A zafungovaly. Stůl, u kterého vždycky sedáváme, byl sice spojen s několika dalšími a probíhala u nich hlučná oslava hlučné skupiny homosexuálů, ale u jednoho ze stolů ostatních jsem našel kamarády T. a R. Později se připojil kamarád S., po něm kamarádi P. a Ki., posléze kamarád Ko. se svou slečnou D. a nakonec i kamarád Ka. s někým mně neznámým. A mohlo by se začít, kdyby ovšem valná většina přítomných nejevila touhu odsunout se na asi 50 km vzdálenou vyhlášenou diskotéku za nějakým tím valentýnským dobrodružstvím. Když jsme já a T. nad jejich žalostným vkusem vrtěli hlavami, počali nás ostatní přemlouvat, ať jedeme s nimi. Obzvláště kamarád Ki. Se na mě zaměřil a několik minut mi sugestivně opakoval Ty vole, pojeď s náma, tam bude určitě šance podívat se nějaký kundičce na rodidla! A teď všichni čtěte obzvlášť pozorně:
JÁ TO PEČLIVĚ ZVÁŽIL, A PAK TO ODMÍTL!!!!

Jsem sám na svoje pokroky v monogamnosti pyšný. Takže když všichni odfrčeli, zůstal jsem u stolu sám s T. a krušovickým Mušketýrem. Jen tak jsme si popíjeli, odskočili si ven na špíčka, a diskutovali postupně o sekvojích, úpadku americké společnosti, terénních autech, nedostatku vody v některých afrických zemích, Billy Kidovi, začátku ligy, Novém Zélandu a ještě několika věcech, na které si nepamatuji. Nicméně vím, že do postele jsem se dostal ještě před půlnocí, lehce ovlivněn.

To můj mladší bratr dorazil až v sedm ráno, sice bez klíčů, ale s opicí jako kráva. Když už já o někom řeknu že je hodně, hodně, moc hodně opilý, tak věřte, že to skutečně něco znamená. De facto by se dalo říci, že méně zkušení lidé by stav, v jakém se bratr nacházel, mohli považovat za totální selhání organismu a klinickou smrt. Takže zatímco já píšu tenhle strašně dlouhý a nepříliš konsistentní text, bratr opodál trestuhodně chrápe. Jestli víte, jaký rámus dělá nízko letící B-52, tak asi víte, jak to teď v našem pokoji vypadá .

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 thought on “Jak jsem odolal pokušení

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>