Nicht unbedingt

Aber vielleicht

„Tatíííííčkáááá,“ chroptěl jsem v sobotu večer v žižkovském klubu Guru, kde vystupovala kapela Maso. Všichni její členové protentokrát hráli v mysliveckých uniformách a víceméně střízliví, což byla od jejich brněnského koncertu změna k lepšímu. Nu, a stačilo název své oblíbené písně zachroptět dvakrát či třikrát, a dočkal jsem se, takže jsem mohl F. pevně uchopit a ve velmi volném slova smyslu s ní tančit po parketu.

Posléze se na pódium vyškrabala kapela číslo dvě, převážně dívkami tvořená Still Knox. Maso bylo sice objektivně lepší a zábavnější, ale zpěvačka Still Knoxu byla mile štíhlá, zuby měla bílé tak, že jsem to dosud vídal jen v reklamách v dentistických časopisech, hlasem místy připomínala mou oblíbenou Courtney Love a zpívala o penisech a hymenech, takže jsme zůstali a nelitovali.

A pak jsme si do kelímků místo piv nechali nalít whisky, pak se přemístili do baru s nejlepšími mojity v Praze a ještě pak se vydali na noční procházku nočním velkoměstem, zkrátka kalokagathia.

Ale sobota nebyla jen dobrá, ba naopak, dobrý byl jen její závěr. Jinak převažoval zmar a zklamání. Jelikož jsem zůstával v Praze, vyžebral jsem si u svého zaměstnavatele povolení přijít do práce a věnovat se psaní té věci na D. V deset ráno jsem tedy s pochodovou písní na rtech rozrazil vstupní dveře do korporátní budovy, vrátný našel mé jméno v seznamu těch, které může pustit dovnitř, hbitě jsem vyběhl schody a náhle jsem se znepokojil.

Tma. Na chodbách byla tma. Z tmavé kuchyňky pískal alarm nějakého přístroje, který by tam podle hygienických norem určitě neměl být. Dotápal jsem ke kanceláři, odemkl a s velmi nejistým pocitem zmáčkl tlačítko Power na svém Meku. Nic. Tak ještě jednou. Nic. Na chodbu a zkontrolovat pojistky. Nic. Takže zase hezky po schodoch, po schodoch, až k přízemnímu vrátnému.

„Prosimvás, v tý naší části budovy vůbec nejde proud. Dá se s tim něco udělat?“
„Jó,“ pauza na přežvýknutí svačiny, „vy jste budova B, tam elektrika,“ přežvýknutí a polknutí, „dneska nepude vůbec. Něco se tam opravuje nebo co.“
„Áááááá!!!!!“

Takže nic. Aspoň mám čas na několik dlouho odkládaných věcí. Zaplatit účet za telefon, třeba. Vybrat hospodu, kam si s F. zajdeme na večeři, až za nějakých pět hodin dorazí. Vrátit se do bytu, najít šroubovák a ponořit se do odpadu umyvadla.

To byla vůbec dobrá taškařice. Když jsem vyšrouboval takový ten hlavní šroubek (jasné, ne?) a vyndal takovou tu vyndavací část odpadu, začal jsem věřit na bubáky. Ta podivná hmota tvořená převážně vlasy, zubní pastou a neidentifikovatelnou šedavou kaší, by se možná mohla používat jako donucovací prostředek ke kolonizaci přírodních národů, ale jako součást koupelny je naprosto nevhodná. Žaludek se mi nezvedal jen proto, že jsem usilovně myslel na hezké věci, například exhumaci hromadných hrobů nebo mrtvolu, která si pobyla tak alespoň tři měsíce ve vodě.

Ale věřte, protože je pondělí, tak i po téhle víkendové aktivitě se mi skoro stýská.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Nicht unbedingt

  1. Který zloduch takovou věc do toho umyvadla nastrčil? Asi to bude spolubydlící, který mohl sifon neporozovaně rozmontovat a vše tam nalíčit …

  2. Mamed: nebo sousedka, nepozorovaně odemkla, vkradla se k nám, rozmontovala odpad a…!

  3. Takovouto nehezkou, ba ošklivou, rozplizlou, nechutný předmět jsem měl v koupelně také. Dokonce ve sprše. A dokonce tak, že sprchová vanička odmítala vytéci. Vzhledem k vysokému obsahu dlouhých vlasů a k nulovému počtu dlouhých vlasů na mém těle jsem ovšem viníka (jak je viník v ženském rodě – vinička?) vypátral, odsoudil a potrestal (to vše za jeden večer!).

  4. Mamed: oba sousedovic malí Mirkové!
    Hans: no jo, já také dlouhé vlasy ani šedavou kaši nemám, ale ta zubní pasta mi to celé pokazila:-)

  5. -vám už došlo savo, že jsi musel použít mechanický boj?
    -výpadek proudu v budově B? to je obehraná výmluva:-)))

  6. partiovka: nedošlo, ale tady byla potřeba hrubá síla:-) a výmluva? já ti dám výmluvu! :-)

  7. Hans: To jen, když je maličká, jinak je to vinice (na východním území republiky vinohrad). ;o)

    lobo: Jednoho Mirka jsem udržel!

  8. a to jsem ještě zapomněl! možná se mi to zdálo, ale řekl bych, že v nevelkém publiku na tom sobotním dvojkoncertě se ukázal i slavný Jarda Švec-Umělec! tomu já říkám známka punku!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>