Denně dobrý skutek…

…který bude okamžitě po zásluze potrestán.

Ráno, dokonce pondělní ráno a ke všemu časné pondělní ráno. Těžko si představit horší čas, a mě dost zaráží, že všechny týdny, které jsem dosud zažil, začínaly právě takto. Ale vem to nešť. Přijel jsem z Lhotky do bytu, chvilku intelektuálně podiskutoval s enimenem, byť tento již měl dávno být v práci, a pak se nachýlila doba, ve které se můj žaludek začal hlásit o svá práva.

Doběhl jsem na tramvaj, a jak si tak čekám na ostrůvku a pozvolna mrznu, přistoupila ke mně neznámá stařenka a sotva slyšitelným hlasem se mě dotázala, zda bych jí nepomohl naložit tašku do tramvaje číslo 4, až dorazí. Jelikož jsem chodíval do skautu a četl foglarovky, ihned jsem souhlasil. Letitá paní se šťastně usmála, a zeptala se mě ještě, jestli mi za takovou službu bude stačit deset korun.

Myslím, ba co víc, jsem pevně přesvědčen, že snad nepůsobím dojmem úplného santusáka. Stařenina nabídka mě tedy zaskočila, ale pak jsem v sobě posbíral zbytky Gutha-Jarkovského a ten strašlivý obolus hrdě odmítl. I když, co si budem povídat, mít a nemít deset korun, to je dvacet korun rozdíl:-)

Aby byla hloubka mé dobročinnosti úplná, musel jsem si při čekání na 4 nechat ujet 23, ale naštěstí jsem nebyl v žádné časové tísni. Když konečně kýžená tramway dorazila, popadl jsem odhadem třicetikilové zavazadlo (takovou tu typickou důchodcovskou tašku na kolečkách) a umístil je do interiéru vozidla. „Plná knížek, to víte,“ usmála se na mě ještě ta paní, která zřejmě jela prodat rodinnou knihovnu do nejbližšího antikvariátu. A pak už jsem byl na Míráku a šel jsem vstříc svému trestu.

Přesněji: šel jsem vstříc své oblíbené čínské restauraci. A představte si to – kromě dvou členek obsluhy, které znám již z minulosti, tu byly i dvě další půvabné Asiatky. Všechny v jakýchsi červených krojích. A když spatřily svého stálého hosta, dostal jsem táááákovou porci, že mi pokryla spotřebu živin na příští tři dny. Nelžu, když říkám, že po dvaceti minutách usilovné konzumace jsem viděl teprve polovinu talíře. Ale nevzdal jsem to.

A tak se ptám: Kdybych oné stařence nepomohl s knihami, byly by na mě asijské princezny hodnější?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 thoughts on “Denně dobrý skutek…

  1. nevzdal, vytrval, ošklivě se přežral. jak říkám, dva dny teď nemusíš vařit.

  2. Ani nebudu. Na dnešek nám uvařil Jamon.

  3. enimen: o tom, jak jsem přemýšlel o Kristu, jsem se zmínil v minulém příspěvku. to nelze dělat denně.

  4. enimen: když já jsem na rozdíl od tebe nevěřící pes a dost mě to vysiluje. ale ve volných chvílích si vyřezávám sošku pražskýho jezulátka a z toho čerpám sílu.

  5. krásné:-) chtěl bych být tvým přítelem…

  6. tak to bohužel. já jsem takříkajíc straight:-)

  7. sakra, asi jsem se málo modlil k panence Svatohorské…

  8. enimene, enimene
    prostě je už pozdě
    jinam než do pekla se nedostaneš

    to co jim navařil J.: podejte podrobné informace

  9. neboj, jamone, budeš informován. dnešní večer ti budeme vzdávat hold.

  10. jamon: přesně jak píše lobo. jdeme dneska na tvoje. já se prachsprostě těším, lobo čerpá sílu z jezulátka, ale opijeme se oba.

  11. opijeme? a já měl za to, že jdeme na tři pivka:-)

  12. No včera jsme šli na dvě a dali jsme si čtyři. Takže když jdeme dneska na tři…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>