Sakra neromantická dvojice, část II.

Absurdní pointa toho, co jsem tu psal včera…

Stěžoval jsem si vám, že ať s Tou neznámou přijdeme do sebelepšího podniku, nikde nám obsluha nezapálí svíčku, i když je tato na stole připravená. Nám by prostě zřejmě nepomohlo, ani kdybychom se olepili růžovými srdíčky a svázali si ruce k sobě červenou mašlí. Což je mimochodem hodně úchylná představa.

Včera jsme šli uskutečnit další pokus. Šest hodin večer, z větší části plná pizzerie v centru Prahy. Sedáme k našemu oblíbenému stolku pro dva. Fungl nová svíčka se tyčí mezi námi jako nějaký extrémní falický symbol. Zjišťujeme situaci u dalších stolů – svíčky hoří všude, kde někdo sedí, ať je to osazenstvo jakékoliv. Jedinou výjimkou je stůl se třemi ženami různých věků v koutě místnosti. Ovšem tyto dámy přišly teprve před chviličkou a ještě si ani neobjednaly, takže se není čemu divit.

Přichází číšník. Objednáváme dvě pivka a pizzu, oba jej hypnotizujeme pohledy a telepaticky se mu snažíme vnutit zapálení svíce. Marně. Elegantním krokem a s úslužným úsměvem na rtech mizí vyřídit naši objednávku. Pak přináší pivka, mrtvá svíčka bije do očí, ale stále se nic neděje. Přináší pizzu a je stále slepý.

Už je nám jasné, že ani dneska se romantiky nedočkáme. Každý už jsme ve druhé polovině své porce, když číšník k našemu stolu přiběhne, zahrne nás omluvami, že zapomněl na jednu ze svých základních povinností, škrtá zapalovačem a zapaluje knot. Velké vítězství, říkáme si v duchu já i Ta Neznámá.

Chá! Nic takového. Sotva číšník zmizí za rohem, knot podivně zaprská a plamen zhasne. Upozorňuji, že svíčka nestála přímo mezi námi, ba naopak, umístěna byla značně stranou, takže možnost, že by ji někdo z nás zhasil svým horkým dechem, je vyloučena. Opět se propadáme do šedých hlubin zoufalství. Číšník odnáší talíře a prázdné půllitry, náhlé temnoty si nevšímá. Až když přichází s novými pivy, porušuji svou zásadu, že si nikdy o zažehnutí svíčky neřeknu, a informuji ho o nečekaném zvratu v krátkém životním příběhu jím zapáleného plaménku. Mladík brilatně pochopí, oč mi jde, a znovu přikládá zapalovač ke knotu. Tentokrát nenechává nic náhodě a knot griluje asi minutu a půl. Své druhé a v tomto podniku poslední pivko tedy dopíjíme v teplém a mihotavém světle. Sláva.

Pak následuje odjezd na Lhotku, pár dalších pivánek a sladký spánek bok po boku. Takový normální hezký večer.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Sakra neromantická dvojice, část II.

  1. naopak, to je téma natolik hluboké a neprobádané, že se mu lze věnovat pěkně dlouho:-)

  2. enimen: zato většina tvejch komentářů typu "smutnej příběh" je vysloveně nápaditá :-)

  3. Hm, jestli to není tím, že se k sobě chováte jako bratr a sestra. :-)

  4. limetka: to si nemyslím:-) už by nás dávno popravili za incest:-)

  5. Tak sláva, konečně se povedlo.:-) Já vám to tak přeju, to jste museli být štastní.:-)

  6. Jura: slzy dojetí nám tekly po tvářích. neuvěřitelné to bylo.

  7. lobo: Já věřím, však já tady taky, když jsem to četl, jsem si nenápadně sem tam slzu utřel.:-)

  8. to mě těší, že mám tak citlivé čtenáře:-)

  9. Ano, byl to silný a dojemný zážitek. Ale nejlepší byla stejně ta pizza.

  10. T.N. vždycky je krásné najít si ženu-romantičku:-)

  11. Byl jsem dneska taky v pizzerii a svíčku mi nezapálili, parchanti! Holt ta Pizza Go Home už není, co bejvala…

  12. krize čtenářova…místo "neromantická" čtu "nekromantická"… :-) Dále budu dočítat asi zítra (a pozítří a popozítří a …)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>