Neckář`s not dead, vy volové!

Aneb Třeboň je magická, já to říkám pořád!

Škoda, že neumím dělat takové to křupání krkem, co ve filmech předvádějí ti největší tvrďáci, než vejdou do místnosti plné záporných hrdinů. Protože kdybych to uměl, tak v pátek večer si před vstupem do třeboňského kulturáku pořádně zakřupu.

Pivovarský ples, megaudálost. Já s F., Kosárek s Danou, kamarád-právník s Evičkou, Petzka s Pavlem a samozřejmě korunovační klenot v podobě sládka Jamona a hektolitrů jím navařených piv. Lístky do tomboly, pomalé tance, mojito a koktejl stejného jména, tak trochu s obavami v davu pátrám po Té Tmavovlasé, zatímco ostatní členové naší skupiny po ní pátrají dychtivě a zvědavě.

A vida, zrovna když se na pódiu vystřídala dechovka s typickou zábavovou kapelou a na jejich místo vysupěla hlavní hvězda večera, Václav Neckář, a já s F. se zvolna vlnil parketem, v reji těl jsem Tu Tmavovlasou uviděl a ona uviděla mě. Mile jsem se usmál a řekl Čáááu, ona se mile usmála a řekla Čáááu, a všechno se urovnalo. Když jsem po ní ještě jednou střelil pistolnickým pohledem, zuřivě se vykusovala se svým tanečníkem, a jelikož šlo o chlapce zjevu přeci jen ne příliš příkladného, šťastně jsem se usmál a tuhle kapitolu konečně uzavřel ve stylu erase and rewind.

No ale ten Neckář, to byla pohroma! Jednak nezahrál mou oblíbenou kdo vchází do tvých snů má lásko, a jednak byl vážně naprosto otřesný. Asi aby dokázal, že rande se zubatou odložil na neurčito, na pódiu předváděl piruety, natahoval ruku a vykopával k ní nohu, a když před vámi takovéhle prostocviky předvádí člověk, který nepatří k nejmladším ani nejštíhlejším, smysl pro krásno se ve vás nutně musí bolestně chvět. Když si pak Neckář nasadil kouzelnickou čepici, troubil do bandasky a za každou druhou písní říkal „Tohle sice znáte od Petra Muka, ale už třicet let to zpívám já,“ tak jsem pochopil, z čeho vyrůstají kořeny mezinárodního terorismu.

Ale rozpaky z bývalé hvězdy zastínila tombola. Několik malých cen typu balení piv či sladký balíček jsem už měl na stole, ale o hlavní ceny se teprve losovalo. Nikdy jsem neměl ty fiksu pojkovy manýry, že bych si automaticky chodil pro cennosti v každé loterii, ale tentokrát to vyšlo. „Říkali jste pětset dvacet pět?“ tázal jsem se konferenciéra, kterého jsem přes opar piv, whisky, mojita a vodky vnímal spíše jako mlžný útvar, a když přisvědčil, vesele jsem zakřepčil a pozvedl nad hlavu škatuli, ve které se nacházel multifunkční kříženec kopírky, tiskárny a skeneru. Zda lidé tleskali, to nevím, ale předpokládám.

Sobota začala až před polednem, ale to je pochopitelné. Většina ansámblu odjela domů, a já s F. a Jamonem osiřel. Takže pár piv a oběd, zdravotní procházka, pár piv a kulečník, malý nákup, vyloupení bankomatu a přesun na pár piv a večeři. „Jakých plemen je to hovězí, co tu nabízíte?“ útočí Jamon sofistikovaně na číšnici, ačkoliv tato zjevně vypadá jako neúspěšná účastnice Miss Švédsko a ne jako odbornice na skot. Švédka se jde přeptat kuchaře, ale ani on neví a Jamon se směje.

Smích nám všem tuhne na tvářích, když si u parketu, terý je u našeho stolu, staví svou aparaturu nějaká na první pohled strašlivá kapela. Za chvíli se éter zaplní zvukem kláves, kytary a hlasu pěvcova. Ty nejhorší možné fláky, ale lázeňští hosté v důchodovém věku se spokojeně párují a oddávají více či méně rytmickým pohybům.

Chvilku se dohadujeme, a pak odcházím u kapely objednat song na přání. Děti z Pirea, shodujeme se, to je přesně ta otřesná záležitost, která tu musí zaznít. Kapelník je mým výběrem potěšen, a za pár okamžiků již jde na věc. Je to maximální úspěch. I ti důchodci, co dosud seděli, se hrnou na parket jako přílivová vlna. Raději platíme a jdeme ještě na pivo do pivovarské pivnice, ale opravdu už poslední, a pak se s Jamonem loučíme.

A potom, co vám budu povídat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

16 thoughts on “Neckář`s not dead, vy volové!

  1. partiovka: teď jsem teprve pravý zlatomládežník:-)

  2. Lobo: Kdo vchází… to je prostě mazec, souhlas!
    Ale kdyby se někdo ptal, tak pšššt, nikomu ani Muk!

  3. Kozel: začínám mít neodvratný pocit, že jsme nějak příbuzní:-)

  4. mně v tom vyprávění jednoznačně chybí slovo kočárkárna…:-)

  5. hroschik: kočárky jsou v kočárkárně:-)
    lobo: tvým bytem je studentská kolej…

  6. lojer: A nocležníci v noclehárnách…

    lobo: Jsou zážitky, kterýchžto autorství ti závidím, tento mezi ně úplně nepatří. Olympionika Václava by mi kříženec nevykompenzoval!!!

  7. hroschik: jseš příliš lascivní:-)
    lojer: ne ne, nejsou:-)
    Linet: náhodou, kdo se může pochlubit tím, že už naživo tancoval na Jakuba Smolíka a Václava Neckáře? :-)

  8. lobo, je nám tu všem jasné, že tě Neckář oslnil, ale texty, ty texty jsi mu proto ještě brát nemusel :-)

  9. allora: bylo to silnější než já, nemohl jsem si pomoci!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>