Šaolinský škandál

Pozitivním přístupem vůči nástrahám!

„Tak hele, tady máš visačku Press, kdyby něco, tak řikej, že jsi od nás z časopisu,“ instruuji kamaráda-právníka, připínám mu na svetr zmíněnou visačku a druhou si beru sám. Myslím, že je to neprůstřelné. Zarostlý a v jednom kuse nakaleně vyhlížející kamarád-právník vypadá naprosto novinářsky. Jsme v Kongresovém centru a hodláme se podívat na show šaolinských mnichů.

„Jak, novináři? O tom nic nevím, žádná místa pro vás nemáme, počkejte až přijde produkční,“ tvrdí až kosmicky nesympatická madam u jednoho z vchodů. Trochu klejeme a čekáme. Vidím mladíka s cedulkou Organizátor a předkládám mu svůj problém. „Jé, mě se neptejte, já nic nevim,“ reaguje on. Smutné. Přichází produkční, která se ukazuje být poměrně lidskou a sympatickou. „No, přímo sektor pro novináře vyhrazenej neni, ale prostě počkejte, a pak si sedněte, kde bude místo,“ radí.

Přijímáme to, a byť jsme trochu rozladěni zničením snu o lóži plné pokrmů, nápojů a asijských hostesek, jdeme si dát jedno rychlé, než se lidi usadí. „Jé, mě se neptejte, já nic nevim,“ slyším povědomý hlas, a vida, onoho mladého Organizátora zase někdo zkouší zpovídat. O několik okamžiků později si Organizátor nenápadně strhává visačku, která mu způsobuje tolik problémů, kope ji pod stůl a konečně se může věnovat své přítelkyni. Ani nás nepřekvapuje, že představení začíná s půlhodinovým zpožděním, což kdosi neznámý z mikrofonu vysvětluje mnišskou potřebou se soustředit.

Představení samo, no, smíšené pocity. Místy opravdu hodně dobré, až jsme tajili dechy a s dojetím vzpomínali na doby, kdy pro nás byl Bruce Lee největším hrdinou a na filmy typu Bojovník od Žluté řeky jsme se dokázali dívat donekonečna. Místy ale taky opravdu nuda, zejména ta meditační fáze. Zbytečná dvacetiminutová přestávka, která měla minut třicet, a v důsledku toho jsme museli odejít v nejlepším, protože zamluvený stůl před velkoplošnou hokejovou obrazovkou volal mocným hlasem.

A teď mi to někdo vysvětlete. S právníkem jsme marně bádali, jestli tihle mniši jsou jako fakt origoš. Copak v rudé Číně dodnes tolerují nějaké kláštery? A i kdyby je tolerovali, podle toho mála co o východních naukách víme, copak by jejich mniši toužili po bohatství a slávě a cestovali po světě? Není to prostě jen takový trochu lepší cirkus? He?

No, je to asi jedno. V půl desáté jsme se u Gullivera setkali s Kosárkem, jeho Danou a jeho sestrou a ťukli si na to, ať ti naši obruslení matláci neudělají velkou ostudu. Což vyšlo, takže spokojenost. Mimochodem, Gulliver se v poslední době zdá být zásobárnou pozoruhodně tvarovaných číšnic, včera tam zase byla nějaká nová, a někdy jsme opravdu nevěděli, zda očima sledovat puk či nikoliv.

A vůbec, dneska mám spoustu práce.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

9 thoughts on “Šaolinský škandál

  1. každý mnich patří do cirkusu, ale nejsem si jistý, jestli do lepšího.

  2. svého času jsem měl boty značky Ecco Subzone, vypadaly naprosto neortodoxně a měl jsem je moc rád…

  3. Hans: to byl protipól naprosto k jakýmkoliv botám:-)
    Mamed: nebo Kung-fu melu:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>