Nerovný souboj s fialovou zářivkou

Na maturitním Štrbském plese

Páteční večer snad ani nelze trávit jinak než posunováním hranic estetična, tentokráte na mimosezónním večírku na minigolfu u kamaráda-podnikatele. Velké, ale opravdu velké množství třeboňských jedenáctek a mexických zlatých tequil, hlučná hudba a milí lidé, co by si člověk mohl více přát? Snad jen to, aby cestou domů nebylo tak pekelné náledí a chodníky nebyly nečekaně zataraseny drátěnými ploty, pak by život neměl mnoho chyb.

Ovšem sobota, to je jiná káva. Decentní opíjení se je třeba vyměnit za decetní opíjení se ve společenských šatech. S F. se tedy strojíme do toho nejlepšího, co je daných zeměpisných šířkách k mání, a vyrážíme. Maturitní ples mého bývalého gymnázia má všechny obvyklé aspekty: sál sokolovny, Krušovice na čepu, pět druhů panáků, množství přátel a známých. Novými aspekty jsou kvůli hokeji v rohu puštěná televize a všude opakovaná výzva všem přítomným kuřákům, ať do jedenácté hodiny na svoje smrady zapomenou. Vážně mě bavilo sledovat ty zkroucené trosky, jak obcházejí jednotlivé části sálu a znechucené mrmlají „Sakra, tady je ten zákaz taky.“

Ale to je vedlejší. Důležité je, že jsem se dobře bavil a dobře vypadal, že. Jako bych věděl, že nadchází můj velký okamžik. Zrovna jsme si s F. na balkóně nad sálem říkali, že jsme zřejmě trochu podcenili večeři, když se z pódia začaly ozývat podivné zvuky. Jak jsem pochopil, v tombole zbylo několik cen, které si nikdo nevyzvedl, a tak se o ně losovalo ještě jednou, tentokrát jen podle čísla stolu.

„Tak jedém, dvacet šest, a ať je to něco k jídlu,“ povzbuzoval jsem losující. „Dvacet šest!“ vykřikli vzápětí a já se k nim rozeběhl, abych byl ze všech obyvatel stolu 26 nejrychlejší. Což jsem byl. Jak k jídlu, tak dílu, to je moje motto. A show takříkajíc začínala a Stvořitel si s křiváckým úsměškem začal mnout ruce.

Přicházím k pódiu, snímá mě kamera, i jsem samý smích a švihácký pohled. Děkuji konferenciérům, tomu z nich, který ke mně natahuje dlaň pro lístek s číslem stolu jí pouze potřesu, sbalím cenu a za hromového jásotu davů odcházím, ladný a vyvážený. Cestou zpátky mě zabírá kamera číslo dvě, tak ještě zdvihám pěst na pozdrav a vrhám do jejího objektivu pohled zlého draka.

A náhle je svět tvořen jedním křupavým zvukem a nejistým pocitem pod mou nohou. V mžiku mi dochází, že jsem něco rozšlápl, něco důležitého, soudě podle toho, že některým poblíž stojícím organizátorům tuhnou tváře. V dalším mžiku se krčím, zakrývám si tvář dlaní a parakotoulem skáču do hroznu lidí, ve kterém se záhy ztrácím a již neviděn šplhám zpět na balkón. „Já jsem asi rozšláp nějaký světlo, ty vole, to měli asi maturanti nachystaný na svoje taneční vystoupení a já jim to pokazil,“ děsím se a nervózně si cpu do úst kolečka pěti typů klobásy a kusy maxirohlíku, neboť toto bylo onou cenou z tomboly.

F. mě (také mezi jednotlivými sousty klobásy) uklidňuje. A vida. Za chvíli to taneční číslo začíná. Sál zhasíná, nastupují maturanti v bílých tričkách a rozsvicuje se jediná fialová zářivka. No, vidět to je docela dobře, oddychuji si a rozhoduji se, že tím příběhem se budu chlubit. Ale jen do té doby, než pohovořím s jedním ze zasvěcených. „Ty vole, ty seš můj hrdina, jaks to frajersky rozkop, pěkně před představenim!“ plácá mě po zádech. „Ale sotva se z toho tvýho útoku všichni vzpamatovali, tak si šla pro cenu nějaká holka, upadla, a bum, rozmrdala ty zářivky rovnou dvě! Takže tu poslední jsme si už fakt hlídali,“ vyprávěl.

Já opravdu nevím, co na to říct. Tak snad to zakončím v pozitivním duchu. Třeba tím, jak jsem musel o víkendu cos udělat na počítači rodičů. A jak jsem si na něm vlezl na internet. A jak jsem na prvním místě v Historii našel povědomou adresu lobo.bloguje.cz…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 thoughts on “Nerovný souboj s fialovou zářivkou

  1. Nemůžu se dočkat prvního rodičovského komentáře… ;op

  2. :-D DDDDDDD

    Žádný jiný komentář mě k tomuto nenapadl. ;)

  3. ještěže mí rodiče bydlí v chýši u pařezu, páč jinak by asi přišli o iluze syna intelektuála…
    předpokládám, lobo, že jsi je udržoval v domnění, že největší zlotřilostí jejich syna je obarvení Junkerse Ju 287 zářivými barvami…

  4. tak uz je to venku:-) ehm, jake datum ma ten zapisek o kopulujicich rodicich?
    ps: brat bobikovi motto od tebe neni vubec hezke.

  5. Kozel: Copak lobo. Toho už znají spoustu let. Ale já vědět to, co vím dnes, pár ne zrovna politicky korektních komentářů bych si odpustila…

  6. Linet: to od tebe není hezké:-)
    Mamed: prostě jak vidím fialovou zářivku, tak se neznám!
    Kozel: takovou zhůvěřilost bych nikdy neudělal, vždy se držím dobových fotografií:-))
    partiovka: Bobík byl vždy moje duchovní dvojče…
    F.: v klidu..:-)
    falešní tatínek a maminka: to je zvláštní, podle IP adres pracujete v Ogilvy a map-network, zvláštní, zvláštní!

  7. lepší falešní tatínek a maminka než falešný Topol:-)

  8. hroschik: tebe ta politika nějak poznamenává:-))

  9. ještě že má rodička sice umí zapnout počítač, ale už nedokáže zapnout monitor:-))

  10. Tak to muselo vypadat fakt nádherně v těch trikách. Škoda, že u nás to někoho nenapadlo. ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>