Šperky pro loba

Dívka s antiperlemi ve vlasech reloaded

Jelikož včerejší den byl na úžasné zážitky asi tak bohatý jako romská komunita na workoholiky, nezbývá mi, než se pro účely dnešní písánky ponořit do vod nějakého méně aktuálního tématu.

Co třeba takové šperky? Vzpomínám si, že už coby nedochůdče jsem si hrával s jakousi broží osázenou českými granáty, patrně po nějaké babičce či prababičce, ale, upřímně řečeno, nikdy jsem ji nenosil. Taky jsem si hrával s všelijakými metály po dědovi a pradědovi, a ty jsem si občas v rámci her na vojáky i připínal. Ostatně kdo by nechtěl ozdobit svou hruď medailí Za zásluhy a do kapsy si dát věnovací dekret od prezidenta, že?

Už coby mladý školák jsem věděl, že důležitým mužským šperkem jsou hodinky. Vystřídal jsem nepočítaně vietnamských digitálek, vyhrávajících zprzněné melodie klasiků vážné hudby či populární odrhovačky. Vždy mě fascinovalo, jak si všichni podobně vyzbrojení spolužáci na hodinkách nastavili funkci „ohlásit pípnutím každou celou hodinu“ a jak během školní výuky nastávalo cca pětiminutové období pípání, podle toho, v jaké časovém pásmu se kdo pohyboval. Krátké období ručičkových Primek nepřineslo výraznější zábavu.

Od doby, kdy jsem se naučil odemykat a zamykat a také přečetl knihu „Chlapec s klíčkem“ od Vojtěcha Cacha, toužil jsem po tom, abych mohl klíč od bytu nosit na šňůrce na krku. Rodičům to však přišlo příliš volnomyšlenkářské, v čemž jim samozřejmě musím zpětně dát za pravdu, a klíč jsem tak nosil na krásné černé karabince, připjaté na kalhotách. Vysněné šňůrky na krku jsem se dočkal o něco později, když jsem na ní nejprve nosil jakousi indiánkou plastiku a posléze provrtanou britskou libru. Tato doba však netrvala nijak dlouho.

Přibližně v deseti letech věku jsem od někoho z mohovitějších příbuzných obdržel pravé potápěčské hodinky. To, že jsou potápěčské, jsem vydedukoval z toho, že byly jasně oranžové a prodávaly se v sadě s jasně oranžovými potápěčskými brýlemi. Jak jsem litoval, že kvůli úzkoprsému školnímu řádu nelze do školy nosit tento komplet celý! Pak jsem si jednoho dne v hodinkách došel zaplavat a přestaly fungovat. Pravděpodobně byly určeny pouze pro pozemní jednotky potápěčů.

Dnes se to skoro až stydím přiznat, ale v období puberty a pozdní puberty jsem býval k vidění i se zlatým řetízkem kolem krku. Jeden čas také se stříbrným náramkem kolem pravého zápěstí. Oba artefakty jsem však při různých alotriích poztrácel či přetrhal a osvobodil tak svou mysl. Ne však na dlouho. Po vzoru rapperů a kolotočářů jsem si pořídil velký, tlustý, masivní řetěz z pravého zlata. Nosil jsem jej velmi pyšně, ale po dvou měsících se kompletně pokryl měděnkou, takže jsem poznal, že mi není dáno chodit ozdoben.

Zbývá už jen dodat, že v poslední době se zdobím toliko svým pověstným chronometrem s řemínkem z praseodymu. Čas od času si ještě na zápěstí navléknu nějaký reklamní náramek, zejména když tento lze získat jako odměnu za vypití libovolného množství panáků. Ale jinak zůstávám takříkajíc přirozený. Piercing se mi nelíbí, náušnici nechci a při představě přetahování prstýnku přes kloub prstu se mi dělá špatně.

Co s tím?

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

28 thoughts on “Šperky pro loba

  1. jsem nadpis mylně přečetla jako Špeky pro loba a čekala, že to bude žádost o zaslání nějakého jídla nebo bylinek :-) )

  2. Bože, ty vzpomínky … na vysoké škole jsem nosil na krku osmicentimetrovou plastovou žirafu, na provázku vypadala jako oběšená … no a nejlepší byla malá guma Koh-i-noor hardtmuth s obrázkem slona, s tou na krku jsem vypadal jako správná guma :)

  3. já kdysi nosil odznak s Che! Guevarou, mylně pokládaným za Sandokana.

  4. katchaba: špeků mám bohužel dost vlastních:-)
    Mamed: tak to je známka punku!!!
    partiovka: to tě v mých očích trochu snižuje, ale jistě to byl hřích levičáckého mládí:-)
    F.: byl to démon!

  5. Já ráda vzpomínám na období umělohmotných dudlíčků, které zaplavily Prahu na počátku devadesátých let. Nosila jsem na krku tři!!!

    lobo: Při představě přetahování prstenu přes kloub se ti dělá mdlo? Co s tím? Neříkej to F.! ;)

  6. Linet: ajo, dudlíky! na ty už jsem úplně zapomněla…já je nosila na kožené šňůrce u klíčů…:-))

  7. Linet, katchaba: tak do fáze adorace dudlíků jsem naštěstí nějak nedospěl:-))

  8. Linet: Já se nebojím. Neboť dobře vím, že důležitej je ten podpis.
    A pak teda ještě první manželské políbení, z kterého vznikají děti, jestli se nepletu…

  9. lobo: mnou mylně pokládaným za Sandokana:-)

  10. F.: Velmi správně! :) )

    lobo: Kamarád měl jeden obrovský fialový, hajzl, přivezl si ho z Finska. Všichni jsme byli závistí tyrkysoví! :-D

  11. F.: můj podpis je snadno napodobitelný:-)
    partiovka: jó, tak to jó, to je potom všechno v pořádku:-))
    Linet: ta tyrkysová vám doufám v obličejích nezůstala…

  12. To já jsem měl od tatínka nějakým záhadným způsobem vyřezaného lva z té staré jednokorunové mince: to jako že to byl kroužek a v něm lev, který měl dokonce vyřezané i drápy. Nechápu, jak to udělal a taky nechápu, jak jsem ho mohl ztratit.
    Dudlíky.. pche, to my jsme nosili na ZŠ céčka vyhraná v mačích před školou během čekání na otevření.

  13. Johnny: A zajímalo by mě, zda ty céčka pořád ještě máš… Já mám svojí sbírku pořád kompletní a měla jsem z nich udělaný dokonce závěs do kuchyně! :)

  14. Johnny: ten lev zní dobře…a céčka bych taky ještě někde doma našel.

  15. Kvůli céčkům jsem málem přišel o oko … pálili jsme je v lese nad ohněm a někdo se ohnal taveninou a dostal jsem to mezi oko a nos … spálenina druhé-třetí třídy i na prstu, kterým jsem vše sloupl …

  16. koukám, že ohledně bižuterie jsem řádně zaostalý!
    jediné, co kdy zdobilo můj krk byl takový malý kovový mečík na koženém řemínku. bohužel se v nevhodný okamžik (sex) obrátil proti mně a málem jsem podstoupil autotracheotomii.
    od té doby mne pouze zdobí na levém zápěstí mé nádherné Carsony.
    Jinak by mne zajímalo, co by na lobův odpor k přetahavání řekl strýc Sigmund…

  17. lobo: hlavně netahat po dědovi ty metály s dubovejma ratolestma!

  18. Mamed: céčka-žhavá vášeň:-))
    Kozel: strýc Sigmund by si patrně pomyslel něco úplně zcestného:-)
    numa: ty právě nemůžu najít, a tolik bych je chtěl! Za Zásluhy je po pradědovi-legionářovi:-)

  19. stříbrný náramek na zápěstí ?
    fuj,fuj,fuj

  20. Linet: já byl vždycky spíš z těch, co záviděli starším ty céčka s paragrafama. Absolutně nesehnatelný. Céčko už nemám bohužel ani jedno… BTW: proč už se nevyrábí???

  21. Johnny: Jedno s paragrafem mám! ;o) Ale fakt jenom jedno… Nevyrábí se, protože svět je nesnesitelně krutý!!!! :)

  22. Ahoj Lobo, mam tě pozdravovat Johnnyho.
    Zítra se na tebe těším!

  23. Mistr: maximálně na pár vteřin:-)
    Evička: nechám děkovat:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>