Zločiny proti lidskosti

Taky chodíte rádi na maturitní plesy své bývalé střední školy? Já jo. Moc. A moc na to doplácím.
Začnu pátkem, ale vezmu to krátce, vlastně jen chci říci, že spolu s bratrem, kamarádem a Tou Neznámou jsem se ocitl v jediné bowlingové herně, kterou naše maloměsto disponuje. Dosud jsem hrál bowling jen jedinkrát v životě, takže jsem oprávněně pociťoval jisté obavy ze svého výkonu. Ty se jen prohloubily, když jsem první hru prohrál. Ale pak jsem v sobě našel dosud skrytý talent a ve zbývajících dvou hrách jsem s přehledem zvítězil. Chá!

A teď už hupky šupky k sobotním zážitkům. Víte, na našem maloměstě je jen malé gymnázium, které má jen dvě maturitní třídy, takže každoročně se v místní sokolovně odehrávají dva maturáky. A oba dva jsou zásadní společenskou událostí, jak se na malé město sluší. Od roku 1997 jsem ještě nevynechal ani jediný, a tak i včera jsem vtiskl šatnáři do dlaně pětikorunu, položil před něj svůj kabát, sfoukl si pomyslné smítko ze šviháckého obleku a vkráčel do sálu plného mladých krásných lidí.

Koupil jsem si pivko, konverzoval s kamarády, pohodička. Čas od času mě přátelským pokývnutím či šibalským mrknutím zdravily dívky, o kterých bych přísahal, že jsem je v životě neviděl, a dívky, se kterými mě v minulosti poutaly přátelské vztahy, mě naopak okázale ignorovaly, zkrátka vše bylo v pořádku. Posmutněle a osaměle jsem se prodíral davem osmnáctiletých a mladších nymfiček, kterým ze šatů jakoby nechtěně vykukovaly přesně ty části těl, které mám tolik rád. Měl jsem totiž na paměti slib, který jsem dal Té Neznámé, a sice že se žádnou lolitkou nenechám zlákat k nějakým nepředloženostem. Jako nejslibnější zábava se tak mě i enimenovi jevilo bavit se s krásnou třináctiletou sestrou našeho kamaráda Lojera a přemlouvat ji ke společnému sexu. Neprozradím snad žádné tajemství, když řeknu, že všechny naše dobře míněné návrhy odmítla.

A pak se večer zvrtnul. Může za to samozřejmě enimen, protože si náhle otřel čelo a prohlásil: „Tady je strašný vedro, jdeme na panáka.“ Události poté nabraly tak trochu spád, protože u jednoho panáka samozřejmě nezůstalo, a navíc se ze všech koutů sálu vynořovali další a další adepti, kteří si s námi toužili přípít.

Mohl bych tu napsat, že někdy po jednácté hodině se enimen odebral na záchod, s rozmyslem poklekl, láskyplně objal mísu a začal zvracet a vydrželo mu to až do jedné hodiny ráno. Ale on vám o tom jistě napíše sám.

Místo toho tu udělám ještě jednu odbočku – z každého plesu se dělá oficiální videokazeta a já si nevybavuji jediný ples, na jehož videozáznamu bych spolu s enimenem a Jamonem nepatřil mezi hlavní hvězdy. Vážně se mi už několikrát v poplesovém období stalo, že ke mně při procházce městem přicházeli neznámí lidé a tropili si ze mě šprýmy kvůli nějakému veselému vtípku či neortodoxnímu tanci, zaznamenanému lstivou kamerou.

Včera jsem se obával, že se na video nedostanu, ježto jsem netančil. Nechtěl jsem riskovat, že bych k tanci vyzval nějakou krásnou opuštěnou osmnáctku, chvilku jí šeptal nějaké výmysly do ouška, omámil ji libovolným příběhem z vyšší společnosti a pak se jí v parčíku u sokolovny podíval za kalhotky. Ne. Ale pak zasáhla náhoda v podobě tancechtivé maturantky M., takto přítelkyně enimenova mladšího bratra, kde mi kodex cti jakékoliv svádění zakazoval:-) Chvilku jsme se zmítali parketem a pak, nevím už, jakým způsobem, jsem si od někoho (přímo od M.?) půjčil maturantskou šerpu a začal tančit ošerpen.

Okamžitě se ke mně přihnal muž s kamerou, a zřejmě v domnění, že patřím do maturitní třídy (ano, vypadám mladě, děkuji za optání), mě natáčel asi osm minut v kuse. Takže budu opět slavný.

V jednu hodinu ráno jsem zaťal zuby a z plesu odvrávoral domů. Proč? Inu proto, že neděle pro mně bývá pracovním dnem. Když jsem se dnes ráno vzbudil, ještě jsem vliv alkoholu jasně cítil, doklopýtal jsem na autobus, který přijel tak přeplněný, že jsem byl jeden z posledních šesti lidí, kteří se do něj vmáčkli. Celou cestu do Prahy jsem přemítal, jestli bych se včas stihl dostat ven, kdyby se mi chtělo zvracet. Do práce jsem dojel zcela vysílen.

A teď mi smrt připadá jako jedna z nejvhodnějších alternativ.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Zločiny proti lidskosti

  1. ne, nejdřív musím vymyslet, co mamince řeknu, že způsobili ty zelené skvrny na mých nohavicích:-)

  2. kryska: ale ale, to je teprve smutný příběh! a tos blinkala ty nebo někdo ze spolucestujících?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>