Malá večerní hudba

Čas? Někdo má a někdo nemá!

Přátelé drazí, dneškem počínaje a zřejmě několik dnů až týdnů pokračuje (?) ode mne asi nemůžete očekávat jindy běžná průběžná literární salta, neboť současná aktivita na našem pracovišti celkem připomíná tu na plantáži cukrové třtiny v době sklizně, a vyndat ruku z poklopce a přiložit ji k dílu musejí všichni, velikého mne nevyjímaje.

Takže předpokládám, že texty budou přibývat nejspíše po večerech, nestane-li se něco neocheckávatelného. Ovšem neznamená to, že příběhy se mi vyhýbají, naopak, naopak!

„Asi máš v sobě něco, co na ženy starší než ty nějak pozitivně působí,“ řekla mi včera F. během večerního telefonátu. To máte tak ? uvědoměle jsem začal hubnout do plavek, a zjistil jsem, že když mám strašlivý hlad a oprávněně se obávám, že bych cestou domů podlehl a něco obludně nezdravého si koupil, je ideálním řešením telefonovat. Kdo telefonuje, ten nejí, to dá rozum, a tak, pokud uvidíte v tramwayi vysokého mladíka, kterak něco dvacet minut v kuse zamilovaným hlasem vypráví do telefonu, zamrkejte na mě.

Ale zpět. Co mou milou vedlo k tak odvážnému prohlášení? Inu:

„Lobo, já jsem tu dneska naposledy, odcházím dělat poskoka do firmy, kde na mě budou všichni řvát. Takže tu Stellu máš ode mě, zadarmo,“ sdělila mi včera u oběda moje oblíbená pinglice, a aniž bych vyvíjel jakoukoliv snahu, položila mi na stůl účtenku se svým telefonním číslem, kdybych prý někdy věděl o nějaké lepší práci. Opravdu nevím, co ji k tomu vedlo, ale je to jasný důkaz, že stačí personálu své oblíbené hospody nosit výtisky pestrého týdeníku zdarma, a stanete se populárními.

„Jak já bych s vámi ráda spolupracovala, takovej sympaťák! Ale ten bulvár, ten bulvár, no já nevim,“ zoufala si večer paní, se kterou jsem měl pracovní pohovor a nabízel jí mimořádně dobře honorované (najděte nadsázku) místo ve své redakci. Ovšem i kdyby to nevyšlo, nelituji ničeho, neb jsem se dozvěděl spoustu zajímavých a veselých historek takříkajíc z branže.

„Jsem fakt ráda, že tě poznávám,“ sdělila mi ještě asi o hodinu později u téhož hospodského stolu Jarka, jedna z nejvtipnějších žijících bloggerek. Jak se ukázalo, i ve skutečnosti má k nalézání a tvorbě humorných zkazek stejné vlohy jako ve virtuálním světě. Nevím, kdo jiný dokáže drze zaparkovat na zákazu před hospodou, za čelní sklo umístit cedulku Press, na zadní sedadlo smutnookého psa a rozblikat blinkry, jako že je zpátky za půl minuty.

Celkově jsem tedy byl s průběhem včerejšího dne spokojen, ale dnešek mi to myslím dost vynahrazuje.

Takže zpátky ke strojům!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Malá večerní hudba

  1. Ha! A můj vizitkář dostal speciální obsah. Děkuji, pane šéfredaktore! A kdybyste měl pocit, že va vás za chvilkou bouchnou saze, zavolejte, něco s tím uděláme…

  2. Johnny: jsem rád, že má poslice dobře zafungovala:-)
    Hans: zjevně je to oblíbený trik:-))

  3. A jeden by si málem myslel, že telefonuješ, protože bys jednoho rád slyšel.
    Ale proč ne? Dietou jsem ještě nebyla. :o )

  4. F.: však víš, jaký mám vztah s nadsázkou a pábením:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>