Pár poznámek k ženské psychice

Z pera nezúčastněného pozorovatele, leckdy jakoby smýkaného osudem. Prostě jen takové malé zamyšleníčko, proč hezčí polovina lidstva jedná tak, že ošklivější polovině lidstva se z toho dělá duševní vyrážka.
Moje nejmilejší vám už dnes popsala, že včerejšek s ní tak trochu zamával. Nebudu vám lhát, bylo to na ní vidět a přišlo to náhle a nečekaně. Ještě v kině se po mně vinula jak popínavá růže, a o hodinu později nad pivem prohlásila že jí všechno se*e a že po zbytek večera nebude moc hovorná. A nebyla, a z toho mála, co řekla, by se pomalu dalo dedukovat (či indukovat?), že by i mně nejradši viděla v sudu s louhem klesat ke dnu Orlické přehrady.

Snažil jsem si to zas až tak nebrat, protože –přeci jen, byť milá má odmítá, že by se to na ní nějak projevovalo- včera byl jeden z těch dní v měsíci, kdy se od osob ženského pohlaví jisté změny chování očekávají. Ale měl jsem co dělat, abych se přesvědčil, to vám řeknu. A když se naše metra rozjela jinými směry a mě se ještě nechtělo spát, skočil jsem si do jednoho podniku poblíž svého bydliště rozjímat nad panákem tullamorky.

To je irská whiskey, kdyby to snad četl nějaký ignorant. Výtečná.

Sklenka ušlechtilé lihoviny, ve které do sebe líně narážejí kostky ledu, je ideálním společníkem ke vzpomínkám. A já si začal vybavovat, čím mě přiváděly k šílenství jednotlivé bývalé přítelkyně.

Třeba Ta Pravá chodila všude pozdě. Ale všude, a ne třeba s pěti či desetiminutovým zpožděním, které se dá omluvit. Půl hodiny, třeba i hodina, a když přišla a všichni, kteří na ni čekali, jí zahrnuli výčitkami, vymlouvala se na a) to, že chtěla vypadat lépe a musela si umýt hlavu a znovu se nalíčit
b) její pejsek vypadal moc smutně a ona se od něj nemohla odloučit
c) musela na poslední chvíli dodělat něco, co měla udělat už před šesti týdny

Nesnáším čekání na kohokoliv, i kdybych ho měl seberadši, a vždycky, když Ta Pravá přišla pozdě (= vždy), cloumal mnou vztek a měl jsem chuť jí zabít.

Ta Kostymérka, stejně jako Ta Chemička (myslím, že ani o jedné jsem tu v minulosti nepsal, takže tímto je uvádím na scénu) měly odporný zvyk kdykoliv, když jsem byl déle než dvacet vteřin zticha a nedělal nic konkrétního, vyrukovat na mě s otázkou Na co myslíš?, následovanou nechápavým Jak to, na nic? To přeci nejde…, když jsem po pravdě odpověděl. Měl jsem chuť je zabít.

Ta Znouzectnost (i ta je tu nová, a jméno jsem jí dal podle kapely, na jejímž koncertu jsme se poprvé sblížili, a částečně i proto, že to sedí) mě vytáčela svým zvykem používat odporné zdrobněliny a novotvary, které asi měly znít roztomile, ale mě rvaly uši. Už je to pár let, takže jsem většinu těch slov zapomněl, ale jako strašidelná vzpomínka mi stále zní její fifníky jako označení pro drobné mince. Zvláště během naší první a poslední společné zahraniční dovolené používala toto slovo, spolu s hrůzyplnou otázkou A máš mě rád? tak často, že jsem si jednoho dne musel sbalit věci, nechat ji v Istanbulu a vypadnout domů. Prostě musel, abych ji nezabil.

Dál se rozepisovat nebudu, přeci jen, ta tullamorka byla jen jedna. Tímhle textem jsem nechtěl a ani nemohl poodhalit způsob ženského vidění světa, protože ten mi pochopitelně zůstane navždy utajen. Jen jsem se potřeboval tak trošku vypsat.

Na závěr bych chtěl podotknout, že žádnou ze zmíněných dívek jsem nezabil:-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

15 thoughts on “Pár poznámek k ženské psychice

  1. petr: nemám, přiznávám. tedy, vždycky před zkouškami si to ujasním, ale pak to šťastně zapomenu:-)

  2. Tak trochu jem dostala chuť na tullamorku… a ty fifníky mi nezněj uplně zle :-)

  3. Ta Neznámá: na tullamorku můžem kdykoliv…ale jestli přede mnou řekneš "fifník," zabiju tě! zabiju!!!! :-) )))

  4. Nezabiješ, bezabiješ! Fifník, fifník, fifník! To je náááádhera!

  5. ghrrr….hmrchr……mgghr…..výhružně mručím a to nevěstí nic dobrého:-)

  6. tak dlouho jsem se takto trápil, až jsem se rozhodl pro emočně plochý život bez družek. a tento blog, pane lobo, 1.4. zanikne.

  7. gotcha: hloupý apríl, pane:-) …ale svého blogu se nevzdám!!!!

  8. věřte mi, váš smutný příběh se blíží k titulkům.

  9. copak vy ještě nevíte, z čeho plyne postupující paralýza vašeho organismu?

  10. ajajajaj! takže je pravda, co mi věštila vědma, že zemřu mlád na pohlavní chorobu!

  11. Vy mužský děsně naděláte, že holka není vždy úplně ve svý kůži.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>