Nákupní horečka, plýtvání penězi a vilné prodavačky

Co by člověk neudělal, aby byl na jaře krásný, že.
Jak se pozná, že je jaro? Jsou mezi námi tací, kterým stačí pohled do kalendáře, a mají jasno. Já jednak nemám kalendář a jednak si nikdy nejsem jistý, kterého že dne nám vlastně zima končí a jaro přichází, takže volím alternativní řešení.

Začátek jara si uvědomím tehdy, když v mém rodném maloměstě začnou na záhonech a v parku vyrážet trsy sněženek a bledulí a já v sobě pocítím nezvladatelnou touhu utratit něco oběživa za pár hadříků, jimiž bych odekoroval svou tělesnou schránku. Tento týden se oba popsané symptomy naplnily a mě je to jasné – jaro je tady.

O svojí nové bundičce (vzkaz pro Tu Neznámou: bundičce! Bundičce! Na začátku je B! B!) jsem se vám tu už zmiňoval, tak jen připomenu, že je černá, do pasu, půl kůže, půl úplet, zapínání na zip, a ženám při jejím spatření vlhnou rodidla. V úterý jsem odvážně zamířil mezi regály, doplnit jarní kolekci o nové džíny a botičky, ty nejraději nízké trekové, aby se daly nosit celý rok a ke všemu.

S botkami nebyl až takový problém, už asi v třetím obchodě jsem slavil úspěch. Sehnat patřičné nohavice bylo patřičně těžší. Designéři většiny renomovaných značek totiž zřejmě žijí v domnění, že světová mužská populace dosahuje výšky průměrného Itala, a to mě uráží a zaráží, protože tu bandu černovlasých afektovaných skřetů nemůžu ani cítit. Takže kdykoliv jsem v nějakém hi-end obchůdku vyřkl požadavek na džíny délky 36, panenka za pultem jen našpulila rtíky a potřásla hlavinkou.

Pln zoufalství jsem střídal obchod za obchodem a stal se vítaným zpestřením dopolední služby pro desítky jinak k smrti se nudících slečinek, které v obchodech bez zákazníků neměly do čeho píchnout. V jednom hadernictví na Novém Smíchově tak proběhla třeba tato smutná scénka:

Já: Bla bla bla bla, délka 36.
Panenka (odhadem 26 let, 175 cm, tak trochu boubelatá, ale celkem roztomilá): Třicet šest? To se mi nezdá, já vás radši změřim.
Já: Věřte mi, třicet šest. Ale když myslíte, klidně měřte, co se do vás vejde.
Panenka (bere metr, KLEKÁ si přede mně do úplně jednoznačné pozice): Hihi.
Panenka (přikládá mi metr k pasu, natahuje jej dolů, zapisuje si nějakou číslovku do bločku, pak bůhvíproč provádí totéž měření na VNITŘNÍ straně nohou): Chichi. Měl jste pravdu, třicet šest. Máte hezky dlouhý nohy. Ale my takhle dlouhý kalhoty nemáme, bohužel.

Odešel jsem si omýt obličej studenou vodou na toalety v prvním patře nákupního centra a pak zkoušel štěstí v obchůdku pár metrů od toho předešlého.

Já: Bla bla bla bla, délka 36.
Panenka (tak 20 let, 168 cm): Jo, jo, určitě máme, tedy u nás jsou ty dýlky v jinejch jednotkách, ale myslím, že dlouhý kalhoty máme. Jaký byste chtěl? Tak si vlezte tamhle do kabinky, já vám je tam podám.
Trochu nejistě se nořím do kabinky, ale budiž.
Panenka: (podává mi po pár minutách něco šatstva za plentu): Našla jsem vám dvoje dost dlouhý, tak to zkuste.
Zkouším.
Panenka (volá přes plentu): Tak co, jak jsou? Můžu se podívat?
Já: V pase dobrý, ale krátký. Zkusím ty druhý.
Panenka: (po chvíli opatrně odhrnuje závěs): Tak ukažte…jé, pardon…
Já: Nene, ani tyhle by nešly.
Panenka: To je mi líto…A můžu se zeptat, jak to, že chodíte nakupovat oblečení bez nějaký ženský, to moc kluků nedělá…
Já: Je v porodnici.
Panenka: Aha.

Nebudu vás dlouho napínat, ty džíny jsem nakonec taky získal, ale jsou takový obyčejnější, žádná výstřednost. Ale lítáním po obchodech jsem strávil aspoň tři čtyři hodiny, což je fakt moc. Odměnou mi je image světáka:-)

No, jak to tak po sobě čtu, to jsem se zase vyznamenal. Prostě jaro je tady.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

21 thoughts on “Nákupní horečka, plýtvání penězi a vilné prodavačky

  1. Jéžiš, Tvý problémy bych tak strašně chtěla mít!To je tak nespravedlivý!

  2. kryska: jaký problémy? špatně placenou vysilující práci? zastaralý počítač? málo volného času? ranní kocoviny?

  3. Ty né, ty mám taky… No, a Ty máš k tomu ještě dlouhatánský nohy. A já nic. béééééé :o D

  4. Ještě že jsem nakonec zavrhl popsat v Chininu svůj včerejší zážitek shánění kalhot, kdy všechny délky byly 36 a já svou 32 nenašel. To by byl trapas, že…

  5. petře, bylo by to trapné už proto, že by se provalilo, že nakupuješ na tržišti:-)))

  6. Tak, a jdu si taky koupit džínový kaťata. Kde že je ta slečna, co to přeměřuje?:-)))

  7. Jura: abys to neměl trochu z ruky…v carrefouru na novým smíchově, v jednom z miliónu obchodů uvnitř. víc nevím, byl jsem všecek uondán:-)

  8. Kdepak na tržišti, v Carrefouru jsem byl, Levi’s 501 tam měli, ale to prej už se dneska nenosí! Jenomže co se nosí?!

  9. petr: tak to jó, to je jiná. pětsetjedničky v mojí délce měli, ale vzhledem k tomu, že za poslední tři roky jsem nenosil jiné jeansy než troje 501 (světle modré, tmavě modré a šedavě bílé), tak jsem se této značce toužil vyhnout.

  10. No ba, už je to nuda, že. Tady teď prodávají džíny, do kterých je našitý přečuhující vršek trenek, no ale to už je na mě moc. :-)

  11. No já nevím, ale v New Yorkeru na NS 36 měli… I jinde :-)

  12. Vidíš, říkala jsem, že pětsetjedničky jsou out :-)

  13. zwíře: tak mi je asi zatajili, no:-)
    Ta Neznámá: no dyť…

  14. Pětsetjedničky jsou out, ale hlavně mi absolutně nesedí :-(

  15. jo – dlouhý nohy – mojea proč v krámech nejsou nudící se mladíci? Možná bych se taky nechala přeměřit v kabince. Jenomže to mi stejně nenahradí předlouhé bleděmodré jeansy do zvonu (s elasthanem – už nechci, aby mne něco tísnilo!)
    A mezi náma: Levi Straus navěky, neboť:
    Quality never goes of Style

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>