Pozdě, ale přece, ale krátce

Život přináší samá ale

Víte, přiznám se k jedné úchylce. Nepotrpím si na rituály a pověry, ale jedné věci věřím. Vždy, když jdu do práce v něčem novém, ten den se všechno absolutně, ale absolutně po…, no zkrátka defekuje. Jen se smějte, prostě to v devíti případech z deseti funguje.

Noc na dnešek nebyla klidná, vůbec ne. Převaloval jsem se a z předávkování lightkou mě bolelo břicho a tak trochu i hlava, ale to není důležité. V práci totiž procházíme obdobím, které bych mohl označit za ultrahektické, ale jen v případě, že bych ho chtěl sakra podcenit. A dneska mě čekala série porad, které bych mohl označit jako zábavné a krátké a vysloveně-radost-způsobující, ale zas až tak dobrý liar nejsem.

Ale co. Z postele jsem se vyhrabal podivně smířen s osudem. Zachmuřeně jsem pohlédl do svého šatníku (tady trochu nadsazuji: moje věci leží z části vedle postele, zčásti bojují o prostor ve skříni, zčásti visí na dveřích od skříně a zčásti se větrají na okně) a rozhodl se. Když už, tak už. Do práce jsem vyrazil v převleku za postmoderního šviháka. Nové džíny se dovádivě snoubily s novými botkami a nejedné kolemjdoucí se lascivně blýsklo v oku.

Začátek to tedy nebyl špatný. Ba i když jsem s odhodlaným výrazem výsadkáře rozrazil dveře kanceláře, vzduch se zaplnil obdivnými výkřiky přítomných kolegyň. Jistě, v mém postavení si člověk nikdy nemůže být jist, zda vše myslí vážně nebo se snaží dosáhnout navýšení platu, ale i tak to bylo milé.

A pak, přátelé, v jedenáct hodin, začala očekávaná poradní smršť, která mě ze svých spárů vypustila až relativně nedávno. A nechci to zakřiknout, ale možná, možná jsem na něco přišel. Jestliže jedna nová věc rovná se negativní den, dvě nové věci se pak dle matematických zákonů vyruší a nastane den pozitivní. I když, jsou dvě nové boty jedna věc? A, další i když, o průběhu pozitivního dne mám přeci jen jiné představy.

Důležité je, že úvodní kolo souboje titánů jsem zatím ustál. Dokonce i německý nadřízený se usmíval, říkal, že má dobrý pocit a na odchodu mě poplácal po rameni, což se dosud nikdy nikomu nestalo.

Nuda.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Pozdě, ale přece, ale krátce

  1. Navýšení mzdy…když už. Ono se to často plete. ;o)

  2. jh: to se uvidí!
    Mulder: dokonce nůůůůůda!
    falešný lobo: děkuji za zástupnictví!
    F.: neházej po mně ty tvoje termíny:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>