Lenka a Silvie

Příspěvek takřka na objednávku

Zásadním zvukem mých dní se stává cvaknutí a zasyčení otvírané plechovky s lightkou. Najel jsem totiž na nouzový režim, který mi umožňuje hodně pracovat, skoro nespat a ještě se cítit báječně. Mnozí lidé by kvůli těmto požadavkům zašli na potemnělé místo a vyhledali příslušného dealera, ale vše jde řešit mnohem jednodušeji: vypustit snídani, k obědu si pořídit osvědčenou trojkombinaci lovečák-housky-lightka a máte vymalováno. Dlouhodobě to samozřejmě vydržet nelze, ale na pár dní to funguje.

Ale moje stravovací návyky sem vlastně nepatří. Včera jsem si totiž i přes pracovní běsy a placení nájemného dokázal užít vynikající večer. Zásadně mi v tom pomohly tři aspekty:

Aspekt A se jmenuje Žlutá pumpa. Ta legendární hospoda, kde jsem toho už tolik prožil i zkonzumoval. Aspekt B se jmenuje Silvie, která zamluvila stůl a už u něj seděla, když jsem s pomyslným jazykem na pomyslné vestě dorazil. A aspekt C se jmenuje Lenka, která dorazila krátce po mně.

S aspekty B a C mě pojí dlouholeté kamarádství, podpořené obdobím práce u stejného zaměstnavatele, bezpočtem mejdanů a oslav a následně se vyprodukovavších novinářských a opileckých historek. Pokud k tomu připočtete, že oba aspekty se mohou pochlubit skvostným smyslem pro humor a gigantickými ňadry, vyjde vám, že v takové společnosti si pár sklenek alkoholu prostě nejde neužít.

Takže jsme diskutovali o výhodách trávení Svátku práce prací, zejména na předvolebním mítinku ČSSD v Olomouci, trapasech s politiky, o panu prezidentovi, možnosti nahradit kancelářské židle takovými těmi velkými hopsacími míči, což by jistě na morálku mužstva mělo pozitivní vliv, o pomalejších kolezích, o zmeškaných letadlech, o nožících typu rybička a mnoha dalších věcech, které jistě každý z vás prodiskutovával už tisíckrát.

Magické kouzlo Pumpy se projevilo i v tom, že číšnice s námi neustále toužila zaplétat rozhovor a doporučovat nám nachos se sýrovým dipem, a ve velké koncentraci dávných známých. „Kdo je hele támhleten člověk, já ho odněkud znám, neni to nějakej novinář?“ tázal jsem se Lenky. „To je přece XY, ze Člověka v tísni,“ odpověděla hbitě. „A jó, vždyť já si s nim vlastně před pár lety tykal,“ prokázal jsem chatrnost své paměti a zastyděl se.

Styděl jsem se jen pár minut, když k vedlejšímu stolu zasedl vysoký světlovlasý mladík. I jeho rysy mi přišly povědomé, ale zkoušel jsem svou paměť potrápit bez nápovědy. Několikrát jsme se střetli očima a bylo vidět, jak mozky obou horečně pracují. Přibližně ve stejnou tisícinu vteřiny se nám oběma po obličejích rozlily chápavé úsměvy. No jistě, vždyť je to Hájus, se kterým jsem před kolika-čtyřmi? lety podnikl cestu do Gruzie. Vyměnili jsme si několik pozdravení a vřelých slov, pak jsem u pultu vyměnil pár hrstí oběživa za účet a vyrazil do tmy, abych se před dnešní ranní poradou aspoň chvíli vyspal.

A Lence a Silvě jsem slíbil, že tu o nich napíšu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Lenka a Silvie

  1. pane Lobo: včera se mě jistá osoba z východu na Tebe dotazovala, ale neboj. Zastavil jsem jí jednoznačně větou, že jsem slíbil mlčenlivost……. .

  2. gruzietuším, že to letos v létě bude šest let.

  3. jamon: To že jsi řekl? Sakra! A jsem bez prémií…

  4. jamon: naprosto netuším, která bije:-))
    goča: fakt? no utíká to hrozně:-)
    F.: naprosto netuším, která bije:-))

  5. já ten hopsací míč mám místo židle v práci už více jak měsíc!

  6. My ti odpouštíme. Víme, jak jsi na tom s pamětí.

  7. enimen: a s tvojí prestiží to dělá co?
    F.: pouze neobratně kamufluji:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>