Čistý průstřel čela

Mám, já se mám

Snad z přemíry stresu nebo nedostatku úcty ke svatému Antoníčkovi mi na čele vyrašil podivuhodný útvar, který by někteří naturalističtější jedinci snad dokázali označit coby beďar jako kráva. Intenzivně jsem se ho pokušel zbavit trojnásobným opakováním fráze „zapuzuji tě!,“ ale výsledky to nepřineslo.

V noci jsem měl divoké sny, opravdu divoké. Spolu s partou přátel jsem byl v jakési odlehlé lokalitě, která byla zamořena mimozemskými formami života, jež se vesměs vyznačovaly obrovskými kusadly a touhou po lidské krvi. A když jsme se jich konečně zbavili, čekal mě ještě krutý souboj se stvůrou, která se jmenovala Digitální Paradox-dox-dox (nežertuji!), místo kusadel měla strašlivě hnusné oči a dala mi dost zabrat.

Když jsem se vprostřed noci vzbudil, měl jsem pocit, že po vítězném souboji ze mě crčí krev, a opravdu, obličej mi lepkavá červená tekutina pokrývala. Uprostřed souboje jsem si ten nelákavý novotvar z čela strhl a přišel odhadem o dobré dvě deci svojí A+.

Takže dnes chodím světem s velkou červenou dírou do hlavy. Naštěstí je situována v místě, kde se mi po většinu dne rýsuje jedna z těch hlubokých vrásek, jež mi propůjčují tak sexy vzhled. Takže štěstí v neštěstí, dalo by se říci.

A teď bych se mohl ještě blíže věnovat tomu, co jsem tu včera jen tak letmo nakousl. Dnešní večer a zklamání z něj prýštící. To máte tak:

Na maloměsto dnes přijede málo známé a ještě méně oblíbené hudební uskupení Visací zámek. Rád bych zde deklaroval, že ačkoliv někteří z mých kamarádů a oblíbených bloggerů (gočo, dívám se tvým směrem!) Visáče neuznávají, já se považuji za jejich oddaného fanouška. A tak není divu, že jsem se na dnešní koncert již několik měsíců těšil jako malý Jarda.

Jenže, doba je zlá a práce je svinstvo, a tak to od začátku tohoto týdne vypadalo, že kvůli pracovním povinnostem koncert nestihnu. Tak trochu jsem se s tím smířil, ale přesto jsem střelnou zbraň do obilí hodem nepřemístil. Šlapal jsem svým podřízeným na krk, zle jim vyhrožoval a i jinak jim zvyšoval motivaci, a výsledek se jakž takž dostavil.

Teď už to vypadá, že existuje šance, že pokud Visáči začnou hrát aspoň o hodinu později, grafické studio se nebude flákat, nic zlého se nestane, autobus pojede atd. atd., tak bych tak na padesát procent mohl třeba půlku koncertu stihnout.

Ale nechci to zakřiknout. Takže, abych citoval klasiky: Tady na pódiu se našly dámský kalhotky! Děsně smrděj!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Čistý průstřel čela

  1. Hluboká……vráska s červenou dírou? Co mi to jen připomíná… Ale na čele?

  2. che, i když mám k visáčům (na rozdíl od 3. sester) gočovský vztah (na rozdíl od mechanika), přilákána nezpochybnitelnými lokálními krásami a pamětihodnostmi dnes z práce neodvratně vyrážím směr maloměsto (mechanik včetně :)

  3. Mamed: paráda, vždycky jsem chtěl na svůj vzhled nalákat pár emzáků a pak je vykydlit:-))
    smilla: vím o vás, s fiksu jsme již na toto téma diskutovali:-) o důvod víc zkusit to stihnout!

  4. Johó, lobo, to je správné slovo do pranice!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>