Snad až příliš

Věci složité i jednoduché

Zvláštní je to: Večery vnímám celkem pozitivně. Třeba ve středu, kdy jsme ho trávili s kamarádem-právníkem na zahrádce, okolní Praha byla převážně nachovo-žlutá a tramwaye vypadaly jako rekvizity z třicet let starého filmu. Ta piva jsme do sebe obraceli s omračující jistotou i rychlostí, malinko se přiopít prostě bylo potřeba, alespoň já to tak cítil.

Stejně jsme u našeho stolu nebyli nejopilejší; spolubydlící Tereza dorazila už ve velmi pozměněném stavu a její kamarádka Tereza (náhoda?) na tom byla lépe jen o málo. V důsledku toho se ti dva dělníci u vedlejšího stolu dobře bavili a vysílali vilné pohledy, ovšem obávám se, že jejich adresátky stejně tak daleko nedohlédly.

Nebo třeba včera. Šel jsem z Žižkova domů a po Vinohradech jsem rozhodně nevolil nejkratší trasu. Ty vily mě magickým způsobem přitahují, a tak jsem mezi nimi brouzdal, do kroku si broukal jednu z ústředních melodií ze hry Mafie a cítil se celkem dobře.

Aby taky ne. Navíc, jak jsem pravidelně zakláněl hlavu, abych si do pusy mohl za chůze odsypávat z pytlíku, naplněného směsí buráků a rozinek, viděl jsem na okolních budovách i ty detaily, které jsou jindy skryty, ježto se nacházejí mimo běžné zorné pole.

V bytě nikdo, tak jsem chvilku přemítal, zda si číst nebo okupovat počítač kamaráda-právníka a snažit se o nějaký postup řekněme v Call of Duty II, ale v ten moment přišla Evička a počítač vyčlenila pro potřeby Červeného trpaslíka, což se ukázalo být řešením nejvhodnějším.

Zvláštní je to: Rána vnímám naprosto zle, svět se mi pak jeví jako ze všech možných světů nejhorší. Třeba dnes. S vidinou dvou pacovních schůzek, jež měly mimořádně strašlivý potenciál, jsem se šoural do kanceláře jak do železné panny.

A vida, ta první schůzka, to byl překvapivě samý smích a velké veselí, všechny problémové záležitosti se vyřešily během pár minut a ve vzduchu zbyla příchuť dobré nálady, možná až srdečnosti. Trochu mě to ukolébalo.

Ta druhá schůzka mi to vynahradila. Snad tak hodinku, říkal jsem si, ale chá chá! Hodina a tři čtvrtě, převážně vyplněná věcmi krystalicky neveselými a podle názoru mnohých i zbytečnými, leč to se nikdy neprokáže.

Z posledních sil vám ťukám tenhle vzkaz, a jestli dnes zase zmeškám maloměstské vystoupení The Nihilists, budu velmi smutný!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

5 thoughts on “Snad až příliš

  1. Taková hanba, poustnout to tak pozdě! Styď se! To je nějaký pořádek?!

  2. Myslíš onu chytlavou písničku Vopíchal jsem ježka, šlo to, ale ztežka?

  3. Paželv: stydím se, ale práce je zlo!
    Mamed: tu přesně nemyslím, ale zní mi celkem zvukomalebně:-)

  4. lobo vydávající se za F.: Já bych s tebou neměnila…

  5. F.: normálně, jak jsi jednou posílala komentáře z mýho počítače, tak mi to hází tvoje jméno jako přednastavený, pak vznikají tyhle zmatky:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>