Šifra mistra Lobonarda

Fandit si, to je moje

Na neklidné maloměstské kulturní frontě jsem už prožil leccos a vichry reprobeden jsem náležitě ošlehán. Ovšem to, co se se mnou stalo během pátečního večera, se předchozím zkušenostem naprosto vymykalo.

Napodruhé k nám dorazili Moimir Papalescu & The Nihilists. Smršť. Bouře. Uragán. Dosud jsem je měl pouze naposlouchány, ale živý koncert, to byla věc, na kterou jsem byl zvědav. Já i všech 99 dalších návštěvníků. To mě trochu štvalo, že děláme dojem městečka barbarů, kteří odmítají chodit na takhle skvělé věci, ale na druhé straně jsem okolo sebe měl spoustu místa k víření končetinami.

Takže: Už jsem to říkal spoustě lidí, ale kdybych měl jmenovat tři nejlepší koncerty mého života, tahle úžasná záležitost bude mezi nimi. Vizuálně dokonce ten zdaleka nejlepší koncert, co jsem kdy viděl. Kapela v oblacích kouře, probleskovaných ultrasilným stroboskopem, nebo co to bylo, navíc s lehce úchylnou image. Být epileptik, zhroutím se s pěnou u pusy nejpozději při druhém songu. Zpěvačka Sonja, která má hlas, jak jsme se s kamarádem-právníkem shodli, jako zlý mimozemšťan, a je tak asexuální, až to má něco do sebe. Zkrátka mimořádná záležitost, negativní jen krátkou délkou trvání, přeci jen, hodina a čtvrt je dost málo.

Sobota ráno. Rozlepuji oči a nasedám k enimenovi do auta. Na čtyřicátém devátém kilometru D1 nabíráme stopaře, ze kterého se posléze vyklube náš kamarád partiovka. Vzhůru ku Brnu, kde nabíráme ještě F., a pak vzhůru do Čejkovic!

„Jak moc jsme si zajeli?“ ptá se enimen navigátora partiovky, když už se nám opravdu zdá, že jedeme příliš dlouho. „Malý momet…čtvercovou metodou…ééé…moc ne,“ hlásí vždy pregnantní partiovka po konzultaci s atlasem z roku 1990. Leč nakonec jsou Čejkovice nalezeny a dobyty.

Co v obci takového jména mohou pohledávat světáci našich kalibrů, ptáte se? Inu, jeden schopný PR démon nám zajistil návštěvu Templářských sklepů, spojenou s ochutnávkou. Zdarma. Veškerá konzumace čehokoliv zdarma. Ubytování v hotelu zdarma. Zkrátka za nejlepší možnou cenu.

Obec sama je sice malebná, ale za hodinku ji máte projitou a vtírá se neodbytný pocit nudy. Proto velmi vítáme příjezd PR démona i dvojice dalších hostí a vydáváme se vstříc očekávané ostudě. Paní, která nás sklepními prostorami provází, projevuje nevídanou dávku shovívavosti, zejména vůči enimenovým otázkám, pokládaným mezi jedenáctým a patnáctým vzorkem vína. Ovšem obstáli jsme, už proto, že onu gigantickou ochutnávku jsme všichni (ke zjevnému zklamání průvodkyně) ustáli bez větších potíží.

Zbytek večera, noci a časného rána trávíme u stolu, obklopeného nesčetným množstvím lahví dle vlastního výběru. Marný pokus odcizit dobře připevněnou sošku sv. Urbana. Nejkratší cestou okolo nebezpečné vodně-odpadní strouhy ku hotelu, který se ukáže být zamčený. Zvonek a laškování s recepční. Stylový pád do postelí, které si s F. navzdory hotelovému zákazu srážíme k sobě, protože nevidět se celý týden a pak ještě spát odděleně, co by to bylo za spravedlnost?

A dnes, dnes jsem v práci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

6 thoughts on “Šifra mistra Lobonarda

  1. Asi na vás byl Urban připraven…Nicméně zní to dobře. Až na tu poslední větu, nezávidím:-)

  2. Máš tam takovou malou, zlý překlep …
    „Jak moc jsme si zajeli?“ … „Malý momet…
    Buď tam má být moment nebo správná jednotka ztracenosti malý mamed :)

  3. bahanka: zjevně jsme nebyli první, kdo si chtěl Urbana odnést:-)
    Mamed: prokltaě, ty mjoe přkelepy a nedklepy!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>