Moje první Cohiba

Tyhle nečekané večery!

Včera večer mě čekala schůzka s majitelem reklamky, kterému dáváme hojně vydělat, ježto jsme potřebovali pořešit kvadrilióny věcí. Vybrali jsme nevelký, útulný bar, a věci se daly do pohybu. Tedy, věci se dávaly do pohybu, zejména když k našemu stolu přiskotačila servírka, jejíž horní vnady halil přiléhavý kousek látky, visící na jediném ramínku, díky čemuž docházelo ke značnému zakřivení časoprostoru.

„Dáme si mojito,“ objednal můj společník.
Dívka prudce zavrtěla hlavou a po hrudi jí přeběhlo vlnobití.
„Mojito,“ opakoval společník důrazněji.
„Promiňte, došla nám máta…a limetky,“ pravila ona s úsměvem.
„Tak nějaký podobný koktejl,“ nevzdával se naděje společník.
„Nechcete pivo?“ nabídla ona a jakoby mimoděk se přitom pohladila po levé bradavce. „Von je ten vrchní totiž takovej divnej,“ dodala laškovně. „Vrchní jsem totiž já, chichichi!“

Stálo to trochu diplomatického úsilí, ale nakonec jsme se shodli na jednom pivu na žízeň a následně Tullamorkách na chuť.

„Hele, já vím, že nekouříš, ale tohle bys opravdu zkusit měl,“ vytáhl můj společník o něco později z kapsy dvě zlatavé podlouhlé krabičky. Cohiba, bylo na nich černě vyraženo. Já jsem opravdu nekuřák tělem i duší, ale zároveň si troufám tvrdit, že mám celkem rozsáhlé povědomí o tom i onom, a tak vím, že to je značka jedněch z nejlepších kubánských doutníků, v běžném prodeji bratru za šest stovek kousek. A to bych asi opravdu zkusit měl.

Ostatně dost mě uklidňovalo vědomí, že doutníky se nešlukují, a tím pádem neriskuji rakovinu plic, ale pouze rakovinu patra, a to je přijatelný deal. Takže jsem odhodil všechny své zásady a zahalil se do mraku kouře. No. Tak jako byl to fajn pocit, sedět nad skleničkou whiskey s obrovským žvárem, skoro hodinu z něj potahovat a cítit na sobě pohledy ostatních hostí, ale pravidelný kuřák doutníků se ze mne jistě nestane, na to si svého patra přiliš vážím.

Takže jsem si nechával vyprávět zkazky o prostitutkách, které můj společník za desetiletí usilovného cestování po světě poznal a prozkoumal, o potápění a o golfu, a večer utekl mnohem rychleji, než jsem předpokládal. Na účtu se mezitím kromě pár piv vyrojilo šestnáct Tullamorek, a tak jsem domů odcházel mile osvěžen.

Jen těch pracovních věcí jsme moc neprobrali, zvláštní…

A teď mi už zbývá toliko zatnout zuby, překlepat dnešek v práci, a posléze padnout do prostorné náruče Istanbulu. Půjde-li vše dobře, ohlásím se vám v pondělí, takže ? stay tuned!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Moje první Cohiba

  1. Šťastnou cestu a krásně si to s F. užijte.

    (no a hlavně se vraťte v jednom kuse:o)
    Myslím tedy každý zvlášť, ale dohromady.. hm, co jsem to chtěla vlastně říct?..

    No, že se budem těšit:o)

  2. Eleska: děkuji, zkusíme se vrátit nerozmnoženi:-)

  3. Přátelé přeji Vám všem příjemnou cestu a spoustu skvělých zážitků. Bylo by skvělé, kdyby jste na mě mysleli…… .

  4. jamon: Na tebe se nedá nemyslet. Efes? Či snad něco onačejšího? ;o)

  5. v pátek je turecký den dětí a mládeže – fakt :)

  6. bertie: Takže ty průvody městem za zpěvu písní a mávání vlajek nebyly na naši počest?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>