Turecký med

Dont break my heart!

Přátelé, jsem zpátky. Z turecké lázně do bahna všedních zážitků. Leč život už je takový, takže si ani příliš nestěžuji, jen pokorně klopím hlavu…pojďme na věc!

Předně, pro ty z mých čtenářů, se kterými jsem Istanbul navštívil v letech minulých, je tu jedna zdrcující novina. Ismailův hotel už není. Strhli ho, stejně jako celý okolní blok a naše vzpomínky. Pravděpodobně bylo potřeba udělat místo něčemu ze skla a betonu.

Poučení pro méně zkušené: Čtyři hvězdičky u tureckého hotelu nejsou totéž jako čtyři hvězdičky u hotelu řekněme rakouského. Ale nemůžu si stěžovat, pokoj, kde jsme s F. prováděli různé piškuntálie, měl alespoň okna, na rozdíl od rozpálené kobky, kde živořili kamarád-právník a kamarád-Sob. A ačkoliv na 19 televizních kanálech běžely různé varianty soutěže o nejmonotónnější tureckou píseň, na kanálu číslo 20 byl k vidění aspoň Eurosport.

Je to zvláštní, ale přestože jsem v Istanbulu byl vlastně počtvrté, užil jsem si tuhle návštěvu asi nejvíc. Snad to bylo tím, že už jsem (celkem) přesně věděl, kam jít, snad tím, že jsem se tentokrát nemusel před nákupem čehokoliv dvakrát rozmýšlet, snad tím, že ještě nezačala vlna veder.

Naše dny tedy ve zjednodušené šabloně vypadaly tak, že okolo deváté jsme se vyhrabali z pelechů a sešli se na snídani, pak chvilku klid či neklid na lůžku, pak procházení památek, výlety do Asie, smlouvání s obchodníky mazanými jak Pavel Liška, konzumace spousty Efesů, čočkových čorb, kuřecích gyrosů a dalších pochutin a následná účast na nočním životě turecké metropole, většinou poněkud draze vykoupená. A především, okázalé ignorování zbytku našeho zájezdu, ostatně převážně sestávajícího z lidí o generaci mimo.

Nemá valný smysl líčit vše den po dni, hodinu po hodině. Prozatím se spokojme s tvrzením, že jsem zpět, hned jsem padl rovnýma nohama do pracovního kolotoče, a na podrobnější vyprávěnky bude čas snad v dalších dnech.

Pro lepší ilustraci mého současného stavu snad poslouží citace z smsky, kterou mi v pátek večer poslal můj zástupce. Začínala slovy Lobo, předem upozorňuji, že tahle zpráva není špatný vtip, a následoval ukrutný výčet věcí, které se kvůli zásahům shůry moc, moc pokazily a dneska je třeba je napravovat.

Welcome home and forget!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Turecký med

  1. znamená to, že jsi se vrátil v jednom kuse?

  2. partiovka: všichni jsme se vrátili v jednom kuse, a to každý zvlášť:-)

  3. celí. celá. neobřezáni. to je třeba někdy oslavit:-)

  4. pondělí je nejlépe začít urputnou prací na spoustě restů,které se jaksi v pátek odpoledne nakupily…
    alespoň jsem to slyšel :-)

  5. partiovka: důvodů k oslavě jest mnógo:-)
    enimen: však potěšila, skoro jsem radostí nespal!

  6. r.i.p.a to i přesto, že jsem u ismaila ve sprše několikrát málem přišel o život.

  7. Snad to bylo tím, že se mnou byla moje nejmilejší… :o )
    Btw metropole? Opravdu?

  8. zase máte s F. nějak pomatený nicky. to je nechutné:-)

  9. dalimil: tak tos slyšel dobře! :-)
    goča: ten bojler mě dodnes straší ve snech:-))
    F.: pravda, tahle věta mi při kopírování vypadla:-)) a metropole to je, a basta:-)
    partiovka: sám jsi pomatený:-))

  10. Takže čtyřhvězdičkovej hotel a v pokoji byla okna? Tak to musel být pokoj bez vší a s ramínkama.. (A venku cedule: Cizinec je našinec!)
    :o )

  11. P~O: tys zjevně prošel rychlokursem turečtiny:-)
    Eleska: skoro přesně – vši jsme nenašli, ale ramínka taky ne. i když ty jsme popravdě ani nehledali:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>