Jak by řekly Hana a Hana

Ty jo

Tohle už je trochu moc. Místo tradičních snů o intelektuálských rozpravách s pěticí mulatek se mi půlku noci zdálo o šéfové (samozřejmě že oblečené, proboha!) a řešení pracovních neveselostí. Ráno jsem se šťastně zasmál, že to byl jen sen.

O hodinu a půl později jsem se utvrdil v ujištění, že to byl sen věštecký. Problémy se množí jak obyvatelstvo Matiční ulice. Celý den dřu a tuhle pauzu jsem si dal jen proto, aby mi taky nějaká práce zbyla na pondělí ha ha ha (následuje úder gumovým kuřetem do hlavy za špatný vtip).

Ještě jsem si tak trochu dělal naděje, že se vrhnu na toho nového Lee Childa, a dopřeju si aspoň takto pár krásných chvilek. Však jsem si ho včera sbalil do batůžku, aby cestou do Brna/z Brna bylo co dělat, a taky abych na své spolucestující působil jako jemný intelektuál, když si dokážu číst knížku v angličtině, aniž bych ji držel vzhůru nohama. Jenže pak jsem se zamyslel. Kolikátého máme? Co nás čeká? A s povzdechem jsem Childa vybalil a nahradil ho Úvodem do teorie médií.

Takže až si budu ve vlaku číst, rozhodně nebudu za světáka, ale spíše za trotla. Což je sociální role, na kterou bych už si za ta léta trotlování mohl zvyknout, ale stále mi to ne a ne vejít pod kůži. Skoro až mám, poslechněte, pocit, že operační systém mého života je napaden pramálo příjemným virem, třeba ekvivalentem kdysi dávno velmi populárního One Halfa.

One Half, jestli si na toho čtveráka pamatujete, se vám v počítači nejdřív jen tak chvilku rozkoukával, a jakmile se nějak aktivoval, smazal vám z disku přesně polovinu dat. Byl to šťastný rok, snad 1995, když jsem se s touhle nádherou na jednom ze svých prvních počítačů potkal a vše řešil bezradným drbáním se v hlavě a následně telefonátem kamarádu Kosárkovi. Ale to jsme odbočili.

Chápete, že před týdnem touhle dobou jsem se šplhal po Galatské věži a pak se na jejím ochozu šedesát metrů nad zemí mačkal s padesáti dalšími takytáborníky a snažil se nemyslet na to, že nosnost ochozu jistě původně byla projektována na řekněme tři nebo čtyři ozbrojené strážce? Já tomu odmítám uvěřit.

Snad si zítra spravím náladu na oslavách Dětského dne!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 thoughts on “Jak by řekly Hana a Hana

  1. hee heee tak nakoniec ho mozno budem mat precitaneho skor ako ty.
    Mat uz skolu za sebou ma svoje vyhody :-)

  2. AIF: já propaguji princip oddalované rozkoše:-))

  3. Co si tak vzpominam, tak za mych studentskych let sedavaly Hana a Hana v lavici za mnou. Ale ze by toho nejak moc namluvily, to nevim.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>