Kravíků dvé

Kdybych dostal korunu za každý vtipný titulek, budu bez koruny!

Víkendy v Brně mají svoje kouzlo, zejména jsou-li vykoupeny přískokovým pojížděním po staré dobré dé jedničce. Řeknu vám, když jsem v pátek večer byl už hodinu na cestě a přitom se nacházel na dvanáctém kilometru té perly mezi dálnicemi, od demonstrativní sebevraždy mě odradila jen skutečnost, že bych si pravděpodobně od krve zaprasil džíny.

Ale po příjezdu do Brna se vše zlepšilo. Víte například, že je tam k dostání nápoj jménem Kravík? S energetickou hodnotou mnohem vyšší než Coca cola? F. mi pořídila rovnou dva, čokoládový a karamelový, a kilojouly mi tekly ušima, taková to byla dobrota.

Sobota byla ve znamení rozdělení. Moje milá musela v rámci pracovních povinností organizovat dětský den, já v její nepřítomnosti hodlal obohatit její komp o instalaci jednoho svého oblíbeného staršího leteckého simulátoru a následně si udělat hezké odpoledne. Osud a operační systém byly proti mně, i nastal plán B: Hodinku či dvě jsem si cpal do hlavy různé poučky ke státnicím (a banán), a pak jsem osvěžen vyrazil na schůzku s PR démonem.

Spolu s PR démonem a jeho dcerou v kočárku jsme korzovali městem a ne neúspěšně vyvolávali dojem dvojice homosexuálů, kteří si adoptovali mimino. Tedy alespoň z pohledů, jimiž nás častovaly sličné dívky ze zahrádek, jsem to tak vyrozuměl.

Ovšem to není důležité. Důležité je, že jsme vedli obchodní jednání i běžné naprosto necudné řeči. PR démon mě rozesmál zejména historkou, kterak jeden jeho mně neznámý kamarád při jakési společensky naprosto nevhodné příležitosti velmi nahlas zvolal: Komu nesmrdí nohy, tomu smrdí čůrák! Z čehož lze dedukovat, že odpoledne bylo plodné.

Večer jsem se i já přimotal na oslavy dětského dne, v té době pozvolna přecházejícího ve festival romské kultury, alespoň složení publika tomu odpovídalo. Obdržel jsem pár piv, klobásu, zasmál jsem se výkřikům, kterými spoluobčané častovali přítomného ministra Sobotku (přičemž někteří se mylně domnívali, že přijel Luděk Sobota), potěšil se vydařeným ohňostrojem a zmizel v tmách s dlaní své milé v dlani mojí.

A dnes ráno jsem byl trochu nesvůj z toho, že ač je pondělí, nemám chuť nikomu fyzicky ublížit!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Kravíků dvé

  1. Kravík je běžně k dostání i v okcidentu.

  2. partiovka: tak trochu jsem to tušil!
    enimen: Kravík s příchutí boršče se bohužel ještě nevyrábí…

  3. jenže já chodím s kombajnem…
    teda alespoň to tak po přečtení jeho dnešního ublognutí a shlédnutí záhlaví blogu může vypadat.

  4. však je zač.
    ale dokud tu zelenou písničku nenaučím i tebe, tak…
    /musím končit, čičolína pláče/

  5. pr démon: jistě pláče z té zelené písničky:-))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>