Utopeni v Hoegaardenu

Včera loba posedla jakási iracionální touha opít se. A protože lobo byl vždycky spíše muž činu než meditativní snílek, skutečně se opil:-)
Začalo to navečer a začalo to úplně netradičně. Vyřizoval jsem cosi na všemožných úřadech, v doprovodu svojí tety. Zvláštní – když jsem byl ještě malinkatý loboušek, tetu jsem moc rád neměl, ale s postupem času si s ní rozumím víc a víc. Ostatně, je spolu se mnou jediná vysokoškolsky vzdělaná příslušnice našeho rodu, že:-) Takže když jsme svůj boj s úředníky skončili, nijak mě nepřekvapila její otázka, jestli si nepůjdem někam sednout. Našli jsme trošku solidnější podnik, já si dal dvě desítky a ona dvě dvojky červeného a docela hezky jsme si popovídali. Bylo mi úplně jasné, že personál nás považuje za ženu středních let a profesionálního společníka, ale to není role, jaká by mě uváděla do rozpaků. To dělá ta bundička:-))

Po sedmé hodině jsme se rozloučili a já odfrčel do další hospody na setkání, na které jsem se hodně těšil. Slečny S. a L. jsou krásné, vtipné a inteligentní kamarádky, obě jsou moje spolupracovnice, ale sídlí v úplně jných částech korporátní budovy než já, takže se v práci téměř nepotkáme. Náš vzájemný vztah jsme nikdy nezkalili žádným intimním zážitkem, a asi i proto si spolu tak skvěle rozumíme. Jestli někdo říká, že skutečné přátelství mezi mužem a ženou nikdy nemůže fungovat, tak naše trojice je, myslím, popřením tohoto tvrzení. No, celou touhle zdlouhavou pasáží jsem se prostě pokoušel říci, že S. a L. mám moc rád.

Podnik, v němž jsme se sešli, je proslaven nízkými cenami mexických jídel a piva Hoegaarden. Nebylo tedy divu, že jsme se nejdříve naprali tortillami s kuřecím masem a později i nachos se dvěma omáčkami, nebylo divu, že jsme ignorovali pohrdavé pohledy starších a konzervativnějších návštěvníků, kteří cumlali běžné pivo, a objednali jsme si ten světlý zázrak s plátkem citrónu v širokých a těžkých sklenicích.

Samozřejmě, že u jednoho piva nemohlo zůstat, a jak rostl jejich počet, rostla i naše rozjařenost, byť jsme si povídali spíše o méně veselých věcech. Okolo půl dvanácté se mi začala líbit číšnice, což je vždycky neklamné znamení, že mám dost a měl bych jít domů, ale přesto jsem ještě nějaký čas vytrval a lokál jsme opustili až po jedné hodině ranní. S. a L. pohrdly nabídkou, že je jim k dispozici náš vršovický holobyt, odpojily se ode mě a mířily kamsi k nočním tramvajím či autobusům. I já jsem zamířil k tramvajové zastávce, ale jen abych zjistil, že tramvaj 57 odjela před pár minutami a že při jejích intervalech se mi čekání na další rozhodně nevyplatí. I zaťal jsem zuby a pevně vrávoravým krokem vyrazil k domovu pěšky.

A udělal jsem dobře, doma jsem byl včas a prý jsem ani moc nehlučel a nehlomozil, jen jsem se vysvlékl, vypnul telefon a zemřel. S. a L. měly podle všeho mnohem krutější osud. Když mě totiž dnes ráno paprsky slunce resuscitovaly a já si telefon zase zapnul, přišla mi sms od L., z níž jsem vyvodil, že nebohá dívka usnula v nočním dopravním prostředku. „Kurva drát! Měla jsem radši risknout noc s tebou:-)“ zakončovala a vyloudila mi úsměv na tváři. O pár minut později přišel vzkaz od S. „Probudila jsem se na Hradčanské!!! PROČ SE MI TO DĚJE?!?“ zoufala si a asi aby měla jistotu, že mi její zpráva dojde, poslala ji hned dvakrát:-)

Do práce se mi sice nešlo lehce, ale přesto jsem byl rozveselen.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

21 thoughts on “Utopeni v Hoegaardenu

  1. Petr: do jakýho S.? tenhle podnik se tedy od S rozhodně nejmenoval…

  2. Tak to jsi mě uklidnil, už jsem se bál, že sdílíme podniky…

  3. Petr: podnik, přítelkyně a trenýrky se nepůjčují:-)

  4. :o )…a dýmka jen nejlepším přátelům…

  5. krys: coby nekuřáka mě dýmky nezajímají:-)

  6. lobo: sem byl vtipnej a hadal posledni pismenka… a co se tvehu tahu tyka, tak, bohuzel, takoveto zahajeni pravidla nepripousti, vrat kobylu, kde byla a zacni si jeste jednou… :)

  7. Mirek: ach ták, tak potom ŽP je skutečně ÁA. a za D5 sorry, spletl jsem si kobylu s pěšcem:-)

  8. HoegaardenTohle pivo je nejlepší, které znám. Mám na něm trochu závislost. Už jen objednat si ho je slavnost, a když ti donesou ten těžký květináč s tou světlou lehce zakalenou osvěžující dobrotou a ty si do ní vymačkáš tu limetku (Ta tam má být správně místo citronu.), to je jakýsi druh rituálu. Jen kdyby nebyl za těch osmatřicet korun…

  9. neurotik: musíš chodit do podniku, kde je za třicet:-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>