Bojovníci za svobodu

(Slíbený náhodně objevený text z mé dávné minulosti, shovívavost je nutná!)

Podíval jsem se na zvonící mobil. Na displeji svítilo Pepínovo jméno, tak jsem hovor přijal. Čau, hele, jsem v děsnym průseru, začal se mi okamžitě svěřovat. Se děje? zeptal jsem se, protože jsem nevěřil, že člověk jeho formátu vůbec může nějaký potíže mít.

Znáš Zuzanu, tu, jak jsem jí sbalil před měsícem na tom koncertě? Tak ta mě zatáhla do hospody U Modrý kachničky, že mě jako zve. Je to tu drahý jak svině, informoval mě Pepíno naléhavě. Tak jsme přišli, já se těšil na dobrý jídlo a pohodu, ne, a pak jsem zjistil, že pozvala i svoje rodiče, aby mě jim představila. Chápeš, vole, představila rodičům! Ta už by mi snad nejradši navlíkla prstýnek! Takže teď to volám z hajzlu, ještě nám ani jídlo nepřinesli. Pomož mi nějak, volal zaoufale.

Fajn, zklidni se. Jen až tam přijdem, neznáš nás. Začínám na tom dělat, sliboval jsem a zavěsil. Mobilní telefony umožňujou jednat vážně rychle. Během několika minut jsem obvolal pár lidí a plán na záchranu Pepína z chomoutu začal dostávat obrysy.

Modrá kachnička je pekelně drahej podnik, kam běžnej člověk nepřijde. Luxusní, jestli mi rozumíte. Asi čtyřicet minut po Pepínově zavolání jsme do ní vešli já a kamarád Kořalník. Pánové budou sami nebo čekají společnost? tázal se v předklonu vrchní číšník. Čekáme ještě dvě slečny. Až přijdou, uveďte je prosím k našemu stolu. Poznáte je bez potíží, jsou to dvojčata, instruoval ho velkopansky Kořalník. Našli jsme Pepínův stůl. Byl to jeden z pěti obsazenejch a vedle stál stolek pro čtyři. Zabrali jsme ho a objednali si dvě pivka.Pepíno se krátce podíval naším směrem, v pčích výraz jako štvaný zvíře. Prohlížel jsem si jeho společníky. Zářící Zuzana pod stolem svírala jeho koleno. Draze oblečená ženská středních let, která se snažila vypadat mladší, se něčemu zvonivě smála. A Zuzanin táta právě řešil, kde bude mladá dvojice bydlet, až se šťastně vezmou.

Pavlína a Jolana mají fakt problém, začal Kořalník. Před nějakou dobou se obě vyspaly s ňákym cizim klukem. Najednou chápeš, vykřikoval a kuckal se smíchem. Číšník k nám vyslal nesouhlasný pohled. Kořalník má dost sytej hlas a slyšet byl v celým sále. U všech pěti obsazenejch stolů začala odumírat konverzace. Toho kluka neznám, ale obdivuju ho. Válčil s nima prej snad dvě hodiny! Ty vole, obdělávat najednou dvojčata, a ještě takový kočky jako Pavlínu a Jolanu, to musí bejt síla, povykoval Kořalník. Pepíno se naším směrem díval s panikou ve tváři. A co bys řek, vole, on je ten maník obě nabušil! Hustý, co? volal Kořalník a plakal smíchy. Číšník to už nevydržel. Pánové, musím vás požádat, abyste se poněkud ztišili a ubrali na intenzitě výrazů, šeptal naléhavě u našeho stolu. S omluvou jsme ztichli a mlčky usrkávali pivo. I u dalších stolů se život vrátil do starých kolejí.

Za dvacet minut číšník přivedl Jolanu a Pavlínu. Tyhle moje kamarádky jsou vážně nádherný a po reklamě, kterou jim Kořalník udělal, celej sál ztichnul a nenápadně si je prohlížel. Dokonalý postavy, skvostný obličeje, krásně padnoucí šaty a bříška, už znatelně zakulacený těhotenstvím. Musel jsem uznat, že ať už si holky pod oblečení nacpaly cokoliv, vypadá to věrně.

Šly k našemu stolu, mile se usmívaly a rozhlížely po sále. Začala Pavlína. Zastavila se pohledem na Pepínovi, šťouchla loktem do svojí sestry a zaječela: Hele, to je on! Ten šmejd! Pepínovi všechno došlo. Zbledl a vstal od stolu. Všichni teď sledovali celou záležitost zcela nepokrytě. Jolana se k Pepínovi vrhla a bušila mu pěstmi do prsou. Ty hajzle, ty šmejde, jaks nám to mohl udělat? V životě mě nikdo takhle nepodrazil! Pročs nezvedal telefon, ty sráči? Cos myslel, že si to nechám vzít? Ale já mám nemocný vaječníky a doktor řikal, že můžu mít jen jedno dítě! Pavlína se přidala v podobným duchu a Pepíno čelil čtyřem dívčím pěstem. Zuzana a její rodiče byli úplně bez sebe. Číšníci se po sobě bezradně dívali a ostatní hosti se tvářili různě.

S Kořalníkem jsme se zvedli od stolu, každý popadl jedno zuřící a vzpouzející se dvojče a vytáhli jsme je k východu. Pepíno vypadal, jako když právě vylezl ze zákopu. Já se za chvilku vrátil, omluvil se personálu, zaplatil a nechal solidní dýško. U stolu Zuzany rodičů vládla podivně stísněná atmosféra a pepíno tym něco dost nevěrohodně zkoušel vysvětlovat. Zuzana brečela.

Večer mi Pepíno zase zavolal. Hele, tak Zuzana má zákaz se se mnou potkávat a její táta vyhrožoval, že Jolaně a Pavlíně sežene právníka, kterej ze mě sedře kůži. Takže díky, žes mě zachránil, super!
Maličkost, usmál jsem se a zavěsil.

Mobilní telefony umožňujou jednat fakt rychle. O měsíc později jsem byl zavřenej na záchodě v luxusním bytě na Vinohradech. Hele, Pepíno, šeptal jsem zoufale, znáš Michalu, jak jsem jí sbalil na tom plese?

(napsáno asi 2002)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové archiválie a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

26 thoughts on “Bojovníci za svobodu

  1. Jolana a Pavlína – mají nějaké (telefonní) číslo? Pokud ano, dozvíme se ho?

  2. u modré kachničky ?
    Tam se tvoří tiskové fámy pro volební štáb ODS ? :-)

  3. lobo: No přece to, jak bojovníci vyrazili na pomoc kamarádovi! Dojemný příběh! I slzička ukápla!

  4. Tam mám jít na večeři, jsem zvědavá, co mě tam čeká:-)

  5. xXx: telefonní číslo jistě mají! pokud to tedy bývá u postav z povídek zvykem…
    dalimil: přesně tam:-)
    asTMA: inspiroval jsem se krásnými příběhy o chlapeckám přátelství od Foglara!
    bela: jdeš tam se svým čerstvě sbaleným přítelem?
    Mamed: kolik tam můžou chtít za patnáct piv a šest vodek?
    enimen: tůze!

  6. koukám, že lobo si zadělal na seriál, třeba bude vycházet v pestráči.
    třetí díl bude o pavlu plocovi, lobo bude ploce zachraňovat z hajzlíků v parlamentu před hordou nazlobených zelenáčů

  7. pr démon: V pestřáku… ;o)
    lobo: ad povídka – strašné.

  8. jdu tam se svým relativně čerstvě sbaleným přítelem, ale bez rodičů:-))

  9. partiovka: to je zvláštní, že jsme se s enimenem ve své tvorbě dotkli téhož:-))
    F.: to je moc hezké:-))
    bela: nejsou rodiče, není divadlo!
    pr démon: skokany na lyžích bohužel celkem pohrdám…a judisty:-))

  10. Poutavé výrazivo stejně jako vystavěná pointa! Více takových příběhů!

  11. škoda, že je to jen povídka……protože s realitou to má společné jen to, že Kachnička existuje a to, že: „Modrá kachnička je pekelně drahej podnik.“ :o )
    PS: 15 piv + 6 vodek = 1.365,- Kč

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>