Upocený výkon

Stačil

Ty vole, co je tohle za život? Žádný pivo, žádný šukání, žádný kamarádi, žádný gamesy, žádný knížky, nic! stěžoval jsem si někdy minulou středu nebo čtvrtek Jendovi. Ten totiž, ať domů přišel kdykoliv, mě vždy našel ve stejné poloze a situaci: vleže na zádech, civícího do knih či poznámek z přednášek. Příprava na státnice opravdu není období nekonečné veselosti.

Včerejškem se samozřejmě všechno vrátilo do starých kolejí. Piv i panáků bylo ve společnosti vybraných přátel několik až nepočítaně. Na počítači kamaráda-právníka jsem si chvilku zapařil Call of Duty. A taky jsem začal konečně číst The Hard Way od Lee Childa. Jen s tím šukáním, pravda, to zatím nějak nevyšlo – F. je stále dvě stě kilometrů daleko, a buďme upřímní – tak dlouhý penis nemám.

No ale i tak se veselím. A vy jste mi udělali radost. Když jsem četl vzkazy a smsky i od relativně cizích lidí, kteří mi gratulovali, div jsem se nedojal! Chcete tedy vědět, jak to celé bylo? Ten příběh není zábavný ani zajímavý a troufám si tvrdit, že práva k jeho zfilmování ode mne nikdo chtít koupit nebude, ale budiž:

Za oknem zuřilo léto a na chodnících bublal asfalt. S rozmyslem jsem ze skříně vyňal svůj antracitově černý oblek (s vestou, jak jinak), šarlatovou košili s fiží a vyladěnou kravatu. Pár kapek Burberry London na oholenou líc a švihák se zrodil. Už první vteřiny po odchodu z domu mi ale naznačily, že půjde o opravdu žhavou zábavu.

Na řadu jsem přišel skoro hned, už po čtyřech hodinách čekání na chodbě, jejíž atmosféru kromě pachu potu a strachu zahušťoval i hysterický pláč jedné kolegyně, která ze svého výkonu před komisí neměla dobrý pocit. Prý zatím vyhodili jen jednoho. Je to dobře nebo špatně?

Novinka: Původně plánované složení komisí se změnilo. Někdo na tom vydělal (já) a někdo na to doplatil (ostatní). Pravda je taková, že tenhle moment byl pro můj následný úspěch zcela zásadní, protože sebekriticky jsem cítil, že hladina mých vědomostí je hluboko pod možným maximem.

A jdeme na potítko! Lupnul jsem do sebe poslední piracetam a zadoufal, že ta kaluž pod mou židlí je opravdu pouze pot. Losuji. První papírek, druhý papírek. Tak co, průšvih nebo dobrý? šeptá asistent. Přiznávám, že jeden z vytažených papírků bych rád vyměnil za jiný, neboť sémiotika nepatří mezi má hobby. Asistent mi tedy nabízí ještě jednu šanci, a je to lepší.

Hodina na přípravu uteče sakra rychle. A už mě vítá komise, rovněž notně opocená, zarudlá a viditelně unavená. Další rozhodující faktor. Obhájit diplomovou práci se mi celkem daří, ostatně oponentka je přibližně v mém věku a snažím se na ni lascivně usmívat. Dohodnout se na kompromisní dvojce potom není složité.

A samotná zkouška, toť hanba. Ze čtyř otázek jsem zcela sám a souvisle hovořil jen o jedné. U ostatních tří už to tak jednoznačné nebylo, a členové komise tedy mohli také předvést své vědomosti. Znalosti o psychologii pokerového blufování, které jsem dlouhá léta čerpal z Rodokapsů, se mi osvědčily zejména u poslední otázky.

Rok 1848 byl revoluční, v mnoha zemích Evropy eskalovalo napětí, však si to všichni pamatujeme ze střední školy, mlžil jsem se sebejistým úsměvem, protože na studium historie mi nezbyl čas a o roku 1848 jsem s jistotou věděl jen to, že nastal mezi léty 1847 a 1849. Komise se na můj špatný trik chytla. No, pamatujeme, pamatujeme, to byste se divil! Minulý týden byly přijímačky, a co nám tady někteří tvrdili, to bych vám přál slyšet, zasmál se jeden z komisařů, ostatní souhlasně pokývali hlavami a předseda mě vyzval, ať tedy to historické pozadí přeskočím a věnuji se novinářským osobnostem oné doby.

Když jsem pak na chodbě čekal na verdikt, bylo mi už celkem jasné, že jsem prošel. Tak dvě dvojky a jednu trojku, odhadoval jsem střízlivě a spokojeně. Ovšem komise zjevně vedro snášela špatně, jinak si výsledné hodnocení 2-1-1 nedokážu vysvětlit.

Ovšem nezlobím se!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 thoughts on “Upocený výkon

  1. Už vidím nějakého upoceného studentíka v roce 2168, jak se potí nad tím, jací že vynikající novináři žili kolem roku 2006 … ale to modří už vědí :) )

  2. A my také ne! :o ) Tak ještě jednou blahoželám! :o )) A očekávám v nejbližších dnech hodnotnou četbu v podobě Tvé chvalitebné diplomové práce!

  3. Mamed: chápu to tak, že se chceš stát novinářem? :-) )
    asTMA: no, jestli na tom trváš, tak o víkendu ti ji pošlu:-)

  4. ..bylo jasné, že s vizáží velkoměstského elegána a sebejistotou mediálně protřelého managera to zvládneš…teda minimálně na 50%… :o ) Tož halejujah gloria a nazdár, gratuluju!

  5. blahozelam. Tak uz ta mozem povazovat za seberovneho.

  6. nemáGratulace. … a jsem rád, že ten kabel o který jsem včera zakopnul na Starým Brně nebyl tvůj, nerad kopu do velikánu naší doby ;)

  7. Lobo: Jasně že trvám! Těším se na to už od Náchoda!!

  8. já takyblahoželám! pár dnů proflákám u vody a najednou koukám, že je z loba úředně študovaný člověk, to jsou teda věci!

  9. Cece, Lobo, podobne probihal muj dvojboj. Stejna otazka, K. me drtila prave na tom posranym roce 1848, novinari ji kupodivu vubec nezajimali. Taky jsem to moc neumel a dali mi to. Mozna proto, ze venku probihala zrovna demoska proti NATO. K magisterskym statnicim nastesti nemirim :)

  10. Lobo!!! Nezklamal jsi. Nemalý podíl na závratném úspěchu mělo bezesporu i zmíněné fiží!! Gratuluji!!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>