Oslavy, den druhý

Výsměch třetímu světu

Ať mám ke svému současnému zaměstnání jakékoliv výhrady, jedno mu upřít nelze: podnikové večírky stojí za to. Takže včera jsem se poctivě postil, v půl sedmé se na Palačáku potkal se stejně vyhladovělým kamarádem-právníkem a vydali se do místa dění.

Jelikož si celkem zakládám na neformalismu, který jsem do našeho koncernu vnesl, hodlal jsem slavnostní večer strávit v křiklavě červených kraťasech a jen o něco méně křiklavé košili. Kamarád-právník ve vytahaných manšetsrákách a tričku s obrázkem nějakého jihoamerikého buditele mi byl víc než vhodným doprovodem.

Ovšem nutno uznat, že zejména v prvotních fázích večírku, kdy byly přítomny jen nazdobené hostesky a několik osakovaných šéfů, jsme do davu zcela nezapadli. Možná i proto, že jsme se stali štamgasty u pultu, kde se vydávala točená Stella. Naše nejistota ohledně toho, zda bude sdostatek potravy, zmizela jako Fantomas. Ze všech stran se na nás valily záplavy lahůdek a my se jim poddávali.

Dáte si krůtičku nebo selátko? vyzvídal mladík v kuchařské čepici. Snad od každého kousek? navrhl kamarád-právník. Ty kuřecí kousky v medu, kuřecí stehýnko v pepři, losůska, a co je tohle? Butterfish? Tak to taky, no a toho selátka ždibíček, instruoval jsem kuchtíka já. A tak to šlo pořád dál a dokola.

Okolo deváté večer jsme zjistili, že je to nad naše síly. Ani koncentrovaná síla několika mojit a cuba libre nedokázala našim přetíženým žaludkům odlehčit, tak jsme jen posedávali u volného stolu a věnovali se našemu společnému koníčku – hodnocení kolemprocházejících osob opačného pohlaví.

Stejně si myslím, že by se kamarád-právník měl trochu hlídat, protože má hlas mimořádně sytý a promluvy typu Ty vole, vidíš, jak tam má ty kozy natěsnaný? Ani by se ti mezi ně péro nevešlo, mohou pro někoho mít urážlivý potenciál.

Cesta jednou z posledních tramwayí domů. Na další zastávce naskakuje vlasatý a trochu nestřízlivý mladík. Kamarádovi na ostrůvku ještě podává cigaretu. Řidič tramwaye však nemá čas ani slitování, zavírá dveře a mladík, jehož pohyby jsou přeci jen zpomaleny, nestíhá reagovat. Až do další stanice mu po loket skřípnutá ruka čouhá ze dveří ven a zbytek cestujících z toho má legraci. Včetně mě, připouštím.

Ráno mi bylo těžko, leč ne zle, a to je důležité.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

11 thoughts on “Oslavy, den druhý

  1. dva palce nahoru firemním večírkům s dostatkem potravy!

  2. Kozel: mělo to ovšem otřesné důsledky – v noci se mi zdálo o tobě, žes napsal nějakou celkem filozofickou knihu – nekecám!

  3. fíííhaa to jsem si myslela, že vytahaný manšestráky nosím jen já… a ona to je zatím „lawyer fashion“ ;-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>