Kočky, takhle při pátku

Když světu vládne zlo

O svých trablech s nedostatkem volného pracovního času dnes psát nebudu, to už by vás možná nudilo. O tom, že dnes v noci jsem si příliš neodpočal, jelikož jsem spal trhaně, měl zlé sny a jednou se dokonce vzbudil strachy, což se mi už hodně dlouho nestalo, taky ne. Takže zbývají jen ty dvě dívky z autobusu.

Měl jsem radost, že jsem ještě urval místo k sezení, a navíc vedle celkem sympaticky vypadající a hezky vonící paní, což je vždycky lepší, než například vedle pomočeného opilého bezdomovce. Jenže moje radost netrvala dlouho. Na dvousedadle za mnou totiž seděly dvě dívky.

Dívky…když jsem se na ně kradmo podíval, zjistil jsem, že obě od vidění znám, jelikož obě pracují v naší korporaci. A možná jsou i o pár let starší než já. Ale prostě dívky.

Jedna z nich, ta tlustší a velmi málo atraktivní, na celý autobus vyprávěla, jak pracuje v útulku pro kočky a psy. Nic proti, jistě je to záslužná činnost, jenže když vám o ní někdo mimořádně vřeštivým hlasem vypráví zábavné historky (slovo zábavné bych dal do uvozovek, ale dostatečně velké uvozovky neexistují) hned za hlavou, a naprosto příšerným způsobem se jim směje, pak začnete propadat malomyslnosti.

Trochu jsem doufal, že až budeme zdolávat Cukrák, řidič zařadí dvojku a stařičká Karosa bude sténat a úpět, tak ta dívka nebude slyšet, ale bylo to doufání naprosto neopodstatněné. Ta osoba by se mohla živit jako akustický maják, kdyby o to někdo měl zájem. Schoulil jsem se tedy do klubíčka a po většinu cesty se modlil k Bohu, ve kterého nevěřím, ať sedadlo za mnou postihne morová rána. Což bylo mimochodem taky marné.

Máme tam kočku, říkáme jí Zločka, protože se pořád pere, chachacháááá, no a taky jsme tuhle chytali koťata, a to bylo takový ňuňuňu, no a ta Zločka pořád utíká a pere se, tuhle si tam k nám volala nějaká paní, že její dítě jde na školu a už nemá na kočičku čas…

Pořád. Bez pointy, bez konce. Za celou cestu ta dívka nemluvila asi osmnáct vteřin, a to přebírala iniciativu ta druhá a vyprávěla, jak nevěří na zlá bojová plemena (tady už o kočky nešlo, pochopitelně).

V Praze jsem vystoupil velmi smutný a velmi unavený.

Ale abyste neřekli, že mám něco proti kočičkám! Pro všechny kočkomily sem umisťuji link na tuto stránku (a sakra! neumisťuji! nějak to nejde! takže pěkně manuálně: www.ratemykitten.com). Tuny hodnotné zábavy!!

(I když, přiznávám, na název stránky jsem poprvé kliknul s očekáváním něčeho opravdu hodně odlišného…)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Kočky, takhle při pátku

  1. Tak za link máš u mě velké významné plus! A za cestu se Zločkou a jejími přítelkyněmi velké významné politování!

  2. hele, ono to udělalo odkaz samo ! svět se zbláznil

  3. no lobo a ja som tajne dufal,ze na tej stranke predsa len bude nejake porno:(

  4. rumofil: právě tak jsem se na ní dostal já!
    asTMA, Rybushka: no, rádo se stalo. asi:-)

  5. Pořád. Bez pointy, bez konce. Ach, Lobo jsem velmi smutný a velmi unavený čtenář.

  6. lobo: Svatá pravda, lobáčku, svatá pravda…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>