Hum hum hum!

Chlapácké příběhy pokračují

No jo, vy jste velkej, Amíci jsou malí, pokyvuje hlavou můj chaffeur, když lomcuje se sedačkou, abych se na ní vešel. Uvnitř opravdu moc místa není, ale jen na první pohled. Když se na sedačku vmáčknu, interiér z hrubě opracovaných plastů mě pevně obklopí ze všech stran a zjišťuji, že mi sedí jako ulitý.

To máte tak. Jako odměnu za dokončení školy mi F. dala dárek. Hodinová projížďka Hummerem na terénní dráze. Už kvůli tomu těch sedm let dřiny stálo za to, myslím si. Když jsem se na projížďku telefonicky objednával, slečna na druhém konci drátu se mě naivně ptala, jestli nechci zkusit H2 nebo H3. Psche! Těmihle podivnými hybridy offroadu a limuzíny ať si jezdí zbohatlíci bez dobrodružného ducha – objednávám si původní Hummer, vyvinutý pro armádu, protože je hlučný, obrovský, drsný a naprosto prost luxusu, zkrátka macho jak Tim Kutil Taylor.

Pravda, je nutno na chvilku zapomenout, že jindy se snažím chovat celkem ekologicky šetrně. Můžete třídit odpad jak chcete, ale když jedete kolosem, který si i na klidné a rovné silnici bere dvacet litrů, tak to prostě stojí za to. Ke zkušebnímu polygonu je to pár kilometrů po asfaltce, ostatní řidiči v panice uhýbají ke krajnici nebo svá auta rovnou s pláčem opouštějí. Zejména ta studentka autoškoly zřejmě na ten pohled do zrcátka nějaký čas nezapomene.

A už je to tady, terén a bahno, přišel čas ukázat mi, co Hummer dovede, když se utrhne ze řetězu. Stoupání tak padesát, padesát pět stupňů, konstatuje suše chaffeur, zatímco Hummer míří čumákem k obloze. Vydávám pochvalné výkřiky. Takže stoupáme, klesáme, trošku skáčeme, na rozmoklé louce si zadriftujeme, všechno naprosto bez chybičky. Jediný okamžik, kdy jsem se cítil trochu nesvůj, nastal tehdy, když mi byl předváděn maximální boční náklon. To jsem malinko pochyboval, protože jakékoliv jiné auto by v této poloze vydrželo jen půl vteřiny, než by se obrátilo na střechu (a pravděpodobně vybouchlo). Ovšem Hummer držel.

Hodinka utekla, ani jsem nevěděl jak. A i když se na polygonu objevili dva chlapci na horských kolech a já rozvášněně navrhoval, ať z nich uděláme nevinné oběti, raději jsme zamířili zpátky do výchozího bodu.

No, co na to říct? Je to zážitek. Zážitek s velkým Z, a já neodolám a znovu sem prsknu jednu fotečku. Ale předpokládám, že už to bude na dlouho naposledy, abyste si na přelomové obrázky příliš nezvykli…

Jo, a ještě jedna věc: kulido, čekám tvou omluvu! :-)

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové obrázky a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

23 thoughts on “Hum hum hum!

  1. Tak to bych měl svoji Milovanou překecat, aby mě po dokončení školy dala taky takovej krásnej dáreček.

  2. myslim, ze to tricko jsi s hummerem nesladil tak uplne presne, tricko je cervenejsi. no ale kalhoty mas dobre sladeny s okolnim bahnem, to zase jooo.:-))

  3. Mistr: chce to talent diplomata:-)
    Mamed: ano, jednou mě v něm zřejmě pochovají!
    hroschik: coby stylista mám své mezery:-)) můžu si to tričko vzít na tvojí svatbu?

  4. Arabský terorista s americkým armádním vozem… jak rozkošnicky zvrhlé!

  5. Ta fotka auta je dobrá, akorát to vypadá, že ti dělá dost problémy se na té šikmé ploše udržet. Nebylo to namrzlý?

  6. No ale je vidět Lobo, že to tvé posilování nějaké výsledky má. Třeba já bych takhle jednou rukou Hummera neudržel. :-)

  7. předpokládám, že tě posadili na plastová sedátka na korbě:)

  8. F.: normální fotky terén hrozně zplošťují, ve skutečnosti tam byl mnohem větší sklon, viď lobo?

  9. F.: Kozel má pravdu, ten svah měl nejméně 90 stupňů:-))
    kulida: no proto:-)
    Jura: ale udržel, je to snazší, než to vypadá:-))
    MB: ne! dovnitř!
    AIF: je co, řekl bych:-)
    Linet: ale no tak no tak:-)

  10. on: to je jistě dobře! mě by moc zajímalo, co jsem dělal večer před čtrnácti dny!

  11. to tricko si na svatbu urcite vem, ale nezapomen ani na Tarkana.:-)

  12. lobo: „objednávám si původní Hummer, vyvinutý pro armádu“ – fakt byly tmavě růžový?!

  13. numa: pochopitelně, v US Army jsou samí hrana chlapi!

  14. kolo by ti určitě stačilochápu Lobo, chápu, ale stejně je lepší jezdit třeba na kole
    V devadesátém roce, krátce po pádu Zdi, jsem cestoval mezi Kolýnem a Frankfurtem v koloně US Army, samé tahače petrbilty a pár hummrů.
    Amíci sice stopaře nesmějí brát, ale u vyhublého, sotva sedmnáctiletého hošíka s pravým us armádním vakem a parkou z korejské války asi udělali výjimku.
    Anglicky jsem uměl akorát tři slova, z toho jedno elvis a druhé kokakola a tak jsem nedokázal vyžebrat žádnou munici, ale děvčata byla i tak velice milá a chtěla se pořád fotografovat a já nedával pozor kam po tý dálnici jedeme a ony mne pak vysadily na benzínce ze které jsem se, jsa již dobré tři dny bez peněz, další tři dny nemohl dostat žádným směrem,,,, sakra omlouvám se, smutné příběhy zde má přece vyprávět někdo úplně jiný,,,

  15. to drzoundrzoun: Správně drzoune, zmlkni, ať mluví jen ten, kdo řídil!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>