Pasti a kličky

Překonány

Zdá se, že na světě neexistují milejší lidé než státní úředníci. Alespoň tehdy, když s nimi jednáte o tom, kolik budete státu posílat peněz. Udělal jsem si dnes kolečko finanční úřad – pojišťovna – sociálka, tu podepsal to, tam zaškrtl ono, a ve výsledku se ze mě stal samostatný plátce daně, od čehož si slibuji, že už z mého platu půjde na podporu obyvatel Matiční ulice mnohem méně než dosud.

Jinak hezký den mi pokazil jen oběd v jedné z oblíbených restaurací. Já jsem ten poslední, kdo by se bránil inovacím, zejména v kulinární oblasti, ale do tohohle podniku jsem dlouho chodil na vynikající penne con pollo a byl jimi plně saturován. Proč do nich dnes kuchařka zamíchala plnou hrst kopru, to je nad mé chápání. Uznávám, že mám v těle už nějakých šestadvacet let kopru kritický nedostatek a možná je to i vidět, nicméně žít se s tím dá velmi dobře a není zde vůle na tom cokoliv měnit.

Snad abych se tedy vrátil k víkendovým radostem, kterých tentokráte bylo požehnaně – hned několik sudů. Enimenovy páteční narozeniny byly dle očekávání pojaty velkoryse a o hosty bylo po všech stránkách postaráno. Svoje dilema, zda pít šestnáctku, třináctku nebo jedenáctku, jsem vyřešil rázným, chlapským způsobem – pil jsem všechno výše zmíněné a čas od času to promíchal ještě sklenkou bourbonu.

Pít nalačno je chyba, které jsem se ovšem dopustit ani nemohl. Enimen jako správný kulacký synek dodal několik obřích valounů čerstvého uzeného, a byla to lahoda tak nesmírná, že jsem chvílemi zapomínal mluvit. Pokud za to tedy nemohla ta šestnáctistupňová zbraň hromadného ničení.

Za nejveselejší okamžik oslavy vyhlašuji pád mého staronového pracovního kolegy Tomáše. Houpal se v zahradním křesílku a usrkával z oroseného půllitru s tou klidnou rozvážností, kterou lze často spatřit u postav na obrazech starých mistrů. Náhle zřejmě na okamžik zesílila gravitace či co a Tomáš se zvrhl na záda.

S údivem otevřenými ústy (z nichž nám padaly kusy uzeného) jsme sledovali, jak Tomáš dopadá, hrbí záda a duchapřítomně stíhá švihnout nohama natolik, aby ukázkovým kotoulem nazad přešel do dřepu, ze kterého se vzápětí zvedá, vítězoslavně třímá nerozlité pivo a volá Ale doma to raději nezkoušejte!

O nějakou tu hodinku později se taxikář zase hloupě ptá, jestli někdo z lidí na palubě nebude zvracet, pozorně naslouchá mému blábolivému výkladu, do které ulice chceme s F. zavézt, a jen s minimální směrovou odchylkou tak činí. O tom, že v sobotu ráno mi bylo trochu divně, snad není potřeba dlouze polemizovat…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

8 thoughts on “Pasti a kličky

  1. Ovšem to, že jste mi uzenou šunku zatajili, mě bude mrzet ještě hodně dlouho…

  2. F.: zatajili!!!!!! tvoje výmluvy na kamínek v bříšku jsou vinny!

  3. Slovo kamínek a slovo bříško se nenachází v mém slovníku. Vysvětlení bude asi v tom, že jsi na uzenou šunku zval někoho úplně jiného. Možná nějakou šestnáctku ;o)

  4. Zajimave,Tomas musi byt velmi sikovny chlapec, kdyz jsem onehda upadla po Slunecnim brehu – krasne Bulharsko – se zidlickou pod stolecek, rozlila jsem i to, co jsem v ruce nedrzela.

  5. Tomáš mi nejen jménem trochu připomíná Tomassera…
    …i když ten by v tom kotrmelci patrně ještě stačil nakouknout pod blízké sukně a výstižně to okomentovat za použítí slov „ukrutný bobr“…

  6. volala: šikovný? to je slabé slovo!
    Kozel: leč opravdu jde o dvě osoby…a navíc jsem si takřka jist, že u žádné z přítomných slečen se bobřík odvahy nepěstuje:-)

  7. :) ked sem dopisem hocico, vyznie to tazkopadne :) )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>