Pitomé jazykové hříčky Vol. I

Strýc of Philadelphia

Navzdory vyznění nadpisu a perexu mi v posledních dnech na hlavu žádný těžký předmět nespadl, děkuji za optání. Spíše si tak jako spokojeně vegetuji a jsem vděčný za každý další den, kdy mi běží plat a já v zásadě nic nedělám. Dnes jsem trochu napnutý, protože tak do čtrnácté, patnácté hodiny je reálné nebezpečí, že mi nadřízený zavolá a já ještě narychlo pojedu do Prahy…není snad nutné zdůrazňovat, že bych se bez takového výletu obešel.

No. Taky jsem v práci vyfasoval nový notebook, takže budu v batůžku tahat pár kilo navíc. Ale zřejmě mi to dodává něco na blyštivosti osobní aureoly, soudě podle reakcí těch, kteří notebook dosud nemají…

Co mi naopak imagově neprospívá, jsou ranní setkání s pošťačkou. Jsem toho názoru, že když už mě mladá osoba ženského pohlaví vidí rozespalého, polonahého, zmačkaného a s očima zalepenými ospalky, měla by na tom být nějak podobně, a ne se nade mnou vypínat v tmavomodré uniformě a oblaku Pitralonu nebo podobné vybrané kosmetiky. Ale možná jsem jen příliš náročný.

Dokáže někdo z vás psát takhle? zeptal se včera našeho pracovního kolektivu polovýhrůžně jeden z nepřímých nadřízených a na stůl pohodil dva vytištěné články z Vosy na jazyku, jestli si tenhle svého času legendární blog někdo z vás mladých pamatuje. Mlčeli jsme, a možná to bylo dobře.

Zbývá snad jen dodat, že současné baboletní večery jsou možná až příliš často ve znamení zahradní osvěžovny a několika z nejmilejších alkoholických pardů. Zadumaně spolu sledujeme, kterak se nám paprsky umírajícího slunce lámou ve skle půllitrů a obloha získává stejně neurčitou barvu, jako klobása na grilu, kterou si vzápětí objednáváme. Vedeme chytré řeči o tom, kdo se kdy pozvracel, koho kdy podělal pták, a jestli je bezpečný sex s náhodnou známostí, zejména když jde o dívku z Rumunska. A je nám dobře, než se udělá taková zima, že je nám špatně.

Aby bylo úplně zřejmé, že naprosto nemám o čem psát, vypomůžu si ještě smskou od někdejšího kolegy a pravidelného čtenáře endjiho: Kolego, když píšete smutný příběhy, jeden for you: Dnes v noci jsem se minimálně třikrát vzbudil s pocitem, že něco smrdí. Ráno koukám, že spím na ponožkách.

Co na to říci? Usrkávám z plechovky Nikšičko pivo (dárek od kamaráda-právníka z Černé hory) a nevím.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 thoughts on “Pitomé jazykové hříčky Vol. I

  1. ta nova prace je rehole, alespon me zamestanava na plny uvazek. jen kolik casu me stala administrace toho laptopu…

  2. muris: lojda? to je pro mě novinka…asi bychom potřebovali nějakého specialistu na různá regionální nářečí:-))
    partiovka: pravdu díš!

  3. lobo, F. – s kterou čeledí mám tu čest? lojdy jsou lojdy a hotovo!

  4. To s tema ponozkama mi endji vypravel tak pred tremi tydny… Budto mu to prislo tak vtipne, ze tomu pozmenil cas a vecpal ti to a nebo, a to by bylo podstatne zavaznejsi, si na ponozkach ustlal opakovane…

  5. hroschik: třetí možnost – psal mi to taky asi před třemi týdny, ale já si to schovával, až nastane krize témat:-))

  6. takze nejen, ze nemas o cem psat, ale jeste navic mates lidi.:-)

  7. Dokáže někdo z vás mladých vysvětlit, co je vlastně na té vose tak zajímavého, mimo ten raketový růst čtenosti? Vážně to nechápu…
    sistr: Hujerka zaslouží deset bodů:))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>