Muší hoši

Co Tři veteráni netušili

Tohle lenivé domácí žvýkání posledních dní má svoje kouzlo, člověk se nepředře a navíc má čas lovit z hlubin webu zajímavé informace. Já například už vím, na co půjdu do kina, alespoň od té doby, co jsem viděl ukázky z nového spektáklu Flyboys.

Na malý moment jsem myslel, že Gerendášův svěřenec, fly-boy Eda, se v Hollywoodu proslavil natolik, že se jeho osudům dostalo samostatného filmového zpracování. Pravda je ale ještě lepší; Flyboys jsou o amerických stíhačích z první světové války.

Pochopitelně. Bude tam určitě kilotuna patosu, oceán bezbřehé americké odvahy, miliarda historických nepřesností, ale už kvůli těm hadraplánům na to prostě do kina půjdu. I když, chvíli jsem pochyboval. Když jsem ve zmíněné ukázce viděl, že jeden z hlavních hrdinů je černý, chytal jsem se za hlavu a vyluzoval svoje oblíbené nespokojené citoslovce Ngh! Pak jsem ale trochu zapátral, a hle, neuvěřitelné se stalo skutkem, není to jen pitomá politická korektnost, on s těmi Amerikány opravdu jeden černoch létal, a byl dokonce tak trochu legendou. Takže super, super, tím lépe!

Ale dost reklamy laciným digitálním blockbusterům, pojďme na opravdickou kulturu! Té si zřejmě zanedlouho užiju až až, a nebudu v tom sám. Stalo se totiž, že v památníku jednoho známého spisovatele byl naplánován den plný kulturního obohacování maloměstské veřejnosti. Přijedou umělci i kaktusáři, a nějací dva mladí a úspěšní by měli promluvit k mládeži, vhodně jí vštípit správné hodnoty a poradit, jak se v životě chodí štěstíčku naproti, říkali si asi organizátoři té akce.

Jen nemilosrdný Bůh ví, proč se organizátoři rozhodli tak, jak se rozhodli, a proč si vyhledali a vytočili zrovna ta dvě telefonní čísla. Nicméně jedno je jasné: Maloměstští adepti intelektuality budou naslouchat moudrům těch nejpovolanějších, neb se špatně skrývaným pocitem zadostiučinění k nim bude hovořit enimen. A já.

Obávám se, že pro naše maloměsto a jeho blízké okolí to bude nejhorší rána od roku 1944, kdy německé posádce ve zdejším zámku došly zásoby mokrého celeru a leteckých kukel. A jen pevně doufám, že místní kronikář zapíše všechny události natolik nadneseně, že další generace nebudou schopny rozklíčovat, oč vlastně šlo.

Ale klidně držte palce. Mně, enimenovi, našim zaníceným posluchačům i těm nebohým kaktusářům…

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 thoughts on “Muší hoši

  1. tak nezapomeň svůj přednes prokládat mokrým celerem, víš jak jsou na to maloměští hákový ( háklivý )

  2. dalimil: mokrý celer je také ideální na takové to domácí žvýkání!

  3. Mimi, Michelle a ostatní děvčata z odboje jdou s námi Renééé.

  4. jistě mluvím za nás za všechny, když řeknu, že…bychom za to představení klidně byli schopni zaplatit. I penězi…

  5. laureát akorát :) ))
    Cha, cha, cha, cha, jedu pro autogram…
    Miláčku, měl sis možná koupit Zámek, když ses pouštěl do toho rychlokafky:)

  6. lobo: Znáš i Mamedův přístroj, který dělá PIN?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>