V klubu ideálů

DJ lobo feats. MC Goat + DJ Lee Nat

Pokud chcete zasvěcené zpravodajství o tom, jak to vypadá, když se potkají tři mladí a vtipní blogeři, jako například Kozel, Linet a já, a časem se k nim přidá ještě neblogující F., podívejte se sem nebo sem. Pokud chcete tendenční a nepřesné bláboly, jste tu na správném místě.

Na místě srazu jsem pochopitelně předčasně, ostatně být předčasně, to je takové moje poznávací znamení. Linet jsem sice již měl tu čest poznat, ovšem Kozla jsem dosud viděl jen na zažloutlých daguerrotypiích, takže jsem nebyl prost napětí. Ovšem tak jsem se začetl do Stručné historie času, že jsem příchod Linet zaznamenal jen koutkem oka.

Rázem jsme však začali vtipně klábosit a přemítat, co asi Kozla zdrželo, a zda jej vůbec poznáme. Podle fotek je černovlasej, trochu zarostlej, no elegán lovil jsem z paměti Kozlovy charakteristické rysy. To by mohl bejt támhleten, ne? navrhla Linet a prstem ukázala na blonďatého obtloustlého podivína v bundě z Ho Či Minova města. Bral jsem to jako povedený žert.

Pak mi na mobilu pípla smska Ještě 2,5 minuty!, takže jsem se trochu uklidnil. A vskutku, přesně za 150 sekund se v našem zorném poli objevil lehce zchvácený, leč stále usměvavý mladý muž, který se ukázal být Kozlem. Poté, co nás ujistil, že kousek cesty dokonce běžel, jsme mu zpoždění milosrdně opustili a záměrně nedbalým způsobem, abychom nepřitahovali pozornost plebejských davů, se odebrali do nedaleké osvěžovny.

Pravda, s číšníkem, který zde roznášel, bych nechtěl být sám a v předklonu v potemnělé místnosti, ale Hoegaardeny nosil tak zdatně, jako by za to byl placen. Přišel čas na vyprávění nejveselejších historek, aby se každý z nás dokázal v očích ostatních co nejvíce přiblížit svému blogoegu.

Já jak nejsem moc zvyklej jezdit tramwayí, tak jsem do ní teď vběhnul, postavil se na konec vagónu a čuměl ven. A za náma jela další tramway, strašně těsně! Chvílema mě to až zneklidňovalo! A až když jsem vystoupil, tak jsem si uvědomil, že je to náš druhej vagón, pochlubil se Kozel svou novou velkoměstskou zkušeností. A tak to šlo dál a dál, když se k nám přidala moje nejmilejší F., tak se zábava ještě znásobila, pak jsme si nechali ujet jeden bus na maloměsto, a pak jsme museli přejít do kuřácké hospody, protože Kozel i Linet se začínali trošku třást.

Nechali jsme si ujet i druhý bus na maloměsto, a já se už už začínal zaobírat Kozlovým návrhem, že když s ním v hospodě ještě pár hodin vydržíme, v osm ráno nás na maloměsto dopraví, přesně včas, abychom se stihli osprchovat, obléknout do svátečního a vrátit se do Prahy na mou promoci, která byla v plánu další den v poledne.

Pak ovšem moje ocelová vůle zvítězila, i když je to možná dost škoda. Ovšem jistě jsme se neviděli naposledy, už proto, že Linet ode mě chtěla vypálit nějaké porno. Takže next time!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “V klubu ideálů

  1. Jelikož jsi závěrečnou větou prvního odstavce nastínil, jakého druhu příspěvek bude, nebudu se ani pokoušet nepřesnosti opravovat.

    Ale jedno, jedno přes srdce nepřenesu!!!

    Ten obtloustlý podivín v bundě z tržnice byl brunet!!!

    :) ))

  2. ano, Stručná historie času – Lobo s ní tak nenápadně hodinu šermoval před našimi zraky, až jsme si jí všimli a tento postřeh náležitě ocenili…
    (to máš za tu tramway :o )))

  3. ehmAno, lobo, dostal jsi mne a dnes musím zareagovat :-)

    Páč já chcu F. – blog !!! A né že né :-) )))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>