Výkřik idiota II.

Prožitky polodementovy

Stalo se to včera a pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Z talíře se na mě smála dušená krkovička, obklopená řádkem zlatavých brambor. Přenesl jsem si jídlo do obývacího pokoje, k talíři si postavil sklenici tatarky, usadil se ke stolu, pro lepší zažívání zapnul televizor, a jako každý pořádný muž začal zběsile surfovat mezi těmi čtyřmi kanály, které u nás chytáme.

Jídlo bylo chutné, to nemohu říci. Ovšem brzy jsem poznal, že tatarkou jsem jej okořenil málo a že to chce přidat. Zaujat dramatickou reprízou Dobrého rána s Českou televizí nebo něčeho podobně dožidlepřibíjejícícho, naslepo jsem nahmátl sklenici s tatarkou a nahnul ji nad talířem, abych z ní vydoloval něco obsahu.

Byl to dobrý plán, ale měl malý, malinkatý zádrhel. Ve svém hmatání naslepo jsem se zmýlil a do talíře si vylil sklenici lightky.

Naší ulicí se rozlehl bolestný nářek, a lidé ve strachu zavírali okna a dcery. Jsem člověk, který bytostně nesnáší plýtvání, zejména plýtvání vzácnými věcmi, jako třeba masem nebo lightkou. Pozorně jsem studoval obsah talíře. Směs brambor, tatarky, šťávy z masa a lightky vypadala jako návštěvník ze vzdálené a ne příliš přátelské hvězdokupy. To ne, vzdychl jsem si, to se jíst nedá.

Ovšem jak chutná krkovička na lightce jsem zjistil a hodně dlouho na to nezapomenu.

Do Prahy jsem tedy odpoledne odjížděl plně posilněn a dobře naladěn. Čekala mě milá povinnost ve formě setkání s bloggerkou Rybushkou, kterou jsem dosud neznal. Ovšem před pár dny se mi ozvala s nabídkou, kterou by žádný zdravý mladý muž s dostatkem sebeúcty neměl nikdy odmítnout. Že prý při domácím úklidu našla hezkou velkou knížku o letadlech, a že si nedokáže představit nikoho, kdo by o ní mohl mít zájem – tedy kromě mě. A jestli ji prý nechci.

Samosebou, že jsem chtěl, a tak jste mě včera mohli spatřit, kterak se obezřetně plížím Václavákem a vyhlížím dívku, o které jsem nevěděl nic jiného, než že je těhotná. A vida, stačilo oslovit a vyděsit jen pět špatně vytipovaných těhotných, a už mě Rybushka poznala.

Zapadli jsme do podniku, který tu nemůžu popisovat zevrubněji, protože moje léta budovaná pověst by se zveřejněním nahé pravdy zachvěla v základech. Řeknu vám jen tolik, že to byla příjemná hodinka, a byla by ještě mnohem příjemnější, kdybych si nepokecal kalhoty zmrzlinovým pohárem – zřejmě můj smysl pro koordinaci pohybů včera dlel kdesi v páté dimenzi.

Ovšem z té knihy mám radost. A nezbývá mi, než na vás všechny apelovat, abyste si z Rybushky vzali příklad!

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

7 thoughts on “Výkřik idiota II.

  1. Tu poslední větu nemyslíš vážně Lobo!!

    Ještě nemám ani ten byt a už si mám pořizovat potomka???

  2. dalimil: ty můžeš obojí!
    Linet: a ty taky, jistě by ti to prospělo:-))

  3. já rozdávám pouze radost, ale porod bych zvládnul ( prý je to něco jako vetší zácpa )

  4. Lobo, mám doma knihu Tapetujeme a myslím, že by se jí líbilo na poličce hned vedle letecké knihy …

  5. dalimil: ano, v obou případech zplodíš téměř inteligentního tvora:-))
    Mamed: tu už mám!

  6. Mamed mi správně připomněl! Co bys řekl krásné knize plné barevných fotografií „Nákypy“?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>