On the little edge

Na Růžku

Nic naplat, teplé dny a večery nám pomalu odumírají, a budoucí i současní alkoholici se pomalu začínají přesouvat ze zahrádek do útulného bezpečí kamenných hospod. Ale zatím je vše ještě v přechodové fázi – v neděli večer jsem rázoval maloměstskými ulicemi (jsem taková rázovitá postava) směrem od busové zastávky k domovu. Když jsem se blížil k restauraci osmé cenové skupiny, jíž se běžně vyhýbám, instinkty lovce mě varovaly: Na chodníku před putykou někdo stojí!

Ještě pár kroků a už zaostřuji: Kamarád Sob a jeho někdejší spolužák Pavel. Pojď si dát jedno, zdraví mě, a není těžké mě přemluvit – jak jistě víte, normálně sice pivo téměř nepiji, ale po dlouhé cestě busem člověku vyhládne. Nechávám si v pajzlu natočit jednu dvanáctku a stavím si ji na okenní parapet vedle nápojů svých druhů. Následuje stoprocentní a nefalšovaný zevling – tři zdánlivě produktivní mladíci se opírají o zeď, blokují chodník, lenivě mhouří oči do sluníčka, pokřikují na občasné kolemjdoucí a usrkávají tolik potřebné živné roztoky (zde bych rád zmínil, že kamarád Sob upíjel lahvové mléko, zakusoval suchou housku a roztřeseně vyprávěl cosi o nějaké víkendové kalbě, z níž se léčí). V některých státech na západ od nás bychom asi vyfasovali pokutu nebo poukázku na galejnickou loď, ale tady je to celkově milá záležitost.

Řádný běh času narušila včera večer smska od kamaráda-skláře. Hele, jednak máš zejtra či pozejtří čas si dát malý last posezení na golfu s doneseným pitím? Kdy lépe? Pojď na 2 v 8 na Růžek! A jak umřel Göring?

Nezastírám, že jsem byl trochu zmaten, i když zkušenost mě naučila, že kamarád-sklář je opravdu zvídavý člověk opravdu širokého záběru. Nicméně trocha telefonické konverzace stačila k tomu, abychom ve svých východiscích našli styčné body, zodpověděli nejpalčivější otázky a za minutu osm jste mě mohli spatřit, jak s výrazem posvátné úcty beru za dveře nejmilejšího podniku, neboť tím hospoda Na Růžku opravdu je, to už nemá smysl tajit.

Prej jsi tu byl už dneska vobědvat, hlásí kamarád-sklář a má radost, jak se na maloměstě nic neutají. Bratrské duo číšníků Fanda + Radek kmitá po sále stejně jako v roce 1996, kdy jsem do téhle hospody začal nesměle docházet, náš stůl pod televizí je stále volný a krušovickou jedenáctku a slané tyčinky mi na stůl stavějí bez ptaní. Jsem doma a pár měsíců tu zase pobudu!

Večer nabere naprosto klasický směr, jako už statisíce večerů v historii lidstva. S kamarádem-sklářem, kamarádem-podnikatelem a ještě jedním známým řešíme všechny palčivé otázky současnosti – platy pornoherců, co jsou nejlepší gamesy pro hraní na síti, chuť spermatu, pravidla pro natírání pozinkového plechu, chuť a vůni ženských zákoutí, a konečně docházíme i ke klíčovému rozhodnutí, že jít jen na dvě by byla blbost, když nám to dneska tak hezky teče.

Některé věci se nemění a je to tak dobře.

Příspěvek byl publikován v rubrice Přelomové texty a jeho autorem je lobo. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 thoughts on “On the little edge

  1. Tapetování koukám nestojí vysoko na maloměstském žebříku, podivné!!

  2. Mamed: to proto, že u nás ještě malujeme válečkem!

  3. hm, robil som rozhovor s Göringovym tlmocnikom na Norimberskom procese :-) a mali sme aj rozhovor s chlapikom, ktory ich popravoval. Akurat Göring bol rychlejsi :-)

  4. preco mi nejde uploadnut komentar? to je sabotaz proti zahraniciu? len som chcel dodat, ze som robil rozhovor s chlapikom, ktory goringovi tlmocil na procese a bolo to velmi zabavne. A mali sme aj rozhovor s typkom, co robil pre nich kata, akurat goring bol rychlejsi :-)

  5. chcete válečkem udělat vlnovku nabo linku ?

  6. lobo: to si este s kamosmi vravite take naivne veci ,akoze idete na dve??
    mamed: niet nad slovenske specifika:))

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>